Je sobota, probouzím se brzo ráno a pohled z okna mi ukazuje, že katastrofický scénář s počasím předpovědi nevyšel. Venku bohudík žádný déšť a nebe vymetené bez mráčků. Je šest hodin a máme v plánu vyrazit v 7:30. Kdyby mi někdo před 5ti roky řekl, že se vzdám novinářské akreditace a V.I.P. vstupu na prestižní Metal Fest, asi bych ho považoval za blázna. Ale konec konců, Nightwish jsem už viděl několikrát, Udo Dirksneidera s programem Accept jsem viděl nedávno, a to i v zákulisí jeho pražského koncertu a tak není čeho litovat.
V půl osmé startujeme na první zastávku, cílem je nikdo menší, než strnad zahradní. Doufáme, že se na loňskou lokalitu vrátil. Po pomalu hodinové jízdě jsme na místě. Počasí nádherné a obloha slibuje parádní pařák! Vytahujeme aparáty a dalekohledy a vyrážíme do terénu. Již u auta se ozývá pěnice vlašská a pokřovní. Nad námi letí volavka, ozývá se dlask tlustozobý, nad loukou plachtí moták pochop. Na oplocence sedí bramborníček černohlavý a hejna špačků poletují sem a tam. S přibývajícími metry se stupňují obavy, zda vůbec na strnada narazíme. Všechny plotové kůly jsou prázdné a to bylo jeho místečko. Potěší nás aspoň linduška lesní a luční, která má na sobě kroužek, ale pro velkou vzdálenost není možné zjistit více informací.

okroužkovaná linduška luční

Pomalu procházíme terénem, narážíme na konipase luční, které kontrolujeme pozorněji, co kdyby, jako minulý rok se tu vyloupl „citróňák“? Přes cestu proletí skřivan polní, který si sedá nedaleko nás. Obcházíme lokalitu, teď už pomalu s „depresemi“. Na chvíli blikne naděje, když objevíme strnada sedícího na stvolu staré trávy, ale vyklube se z něj strnad luční. Vzduch je plný trylků pěnic hnědokřídlých, které poletují okolo nás. Domlouváme se na návratu. Uděláme malou zastávku na fotografování pěnic, když se ozve hlas strnada zahradního. Sláva, ale nemůžeme určit směr, ale štěstí bylo dnes s námi (a to po celý den, jak se pak ukázalo). Marně se rozhlížíme po strnadovi, ale marně. Nevnímáme ani nádherně žlutého konipase lučního, visícího na uschlé bylině. Po marném rozhlížení bereme za vděk aspoň skřivanem polním, který je na jedné z menších hromad hlíny pár desítek metrů os nás. Zoomujeme aparáty a ejhle, asi 2m od skřivana si sedí náš strnad zahradní. Bleskově pořídíme pár snímků a zase mizíme, nechceme ho plašit.

vzácný strnad zahradní na své lokalitě

Před autem nad námi ještě proletí strnad rákosní, asi z nedalekého rybníčka, který je vidět pod námi. Do auta přicházíme spokojení, ale bylo to o vous!
další zastávka je u Mostu, kde máme taktéž zajímavou lokalitu.
Prakticky bezejmenná cesta, která vede mezi poli a zarostlými rybníčky je plná ptactva. Jen vystoupíme z auta, zavrčí nám rákosník velký svým charakteristickým hlasem, kterému sekundují jeho příbuzní rákosník obecný a zpěvný. Je slyšet i hlas krkavce, který se brzo ukáže nad našimi hlavami. Na zarostlém rybníčku plují dvě chocholačky a na drátech vysokého napětí sedí ťuhýci obecní.

idylka zarostlého rybníka

Hlas kukačky nejde přeslechnout. V rákosové džungli kejhají husy velké, ale pro vysoký porost je nevidíme. Hlas chřástala vodního nás zastaví. Z každé strany cesty je slyšet jeden, asi si pánové něco vysvětlují, jejich zurčení je až komické. Vracíme se a jedeme na jezero Most.
Oproti minulé návštěvě je jezero ještě více zabezpečeno, všude jsou závory, jediný vjezd do „areálu“ je přes ostrahu. Ukazujeme povolení a otevírají nám závoru. S hladinou dnes moc nepočítáme, ale chceme najít lindušky úhorní. Pomalu objíždíme jezero, na kterém jsou opravdu pouze labutě a u břehu lysky. Před námi poletují bramborníčci hnědí. Zastavujeme auto a vydáváme se pěšky k obhlídce terénu. Dostihneme „birdovskou“ výpravu dětí z Ústí, pod dohledem vedoucí, kteří pátrají po bělořitech, chvíli se podělíme o zážitky a pak se naše cesty opět rozdělují. Míříme k navezeným hromadám jílu, který ztvrdl jako beton, ale přesto si voda našla cestu, jak z celistvé masy vytvořit bizardní útvary. Vláďa obchází celý masív a pátrá po linduškách. Nic. Při čekání, než Vláďa obejde masív, tak mi nad hlavami proletí ne sedmero, ale hned patnáctero krkavců. Vypadá to na rozvětvenou rodinku s letošními mláďaty. Vzpomínám na dobu, kdy před mnoha lety tady člověk o krkavkce nezavadil. Pokračujeme podél jezera na další vytipované místo. Přes cestu nám přeletí bělořit šedý, následně jich napočítáme 8, vypadá to na dva páry, kterým se povedlo vyhnízdit.

bělořit šedý

To je dobře. Vracíme se zpátky, chceme ještě zkontrolovat naší Středočeskou „Pálavu“. Na zpáteční cestě si na rozkvetlém šípkovém keři všimnu lindušky a bingo!! Vyklube se z ní linduška úhorní, že má žlutý kroužek, si všimnu až doma při prohlížení fotografií. Vydrží na keři asi 5 minut a pak odletí na místa, která jsme si vytipovali pro jejich možný výskyt. Následujeme jí a brzy se nám povede objevit ještě jednu. Obě se zvedají a odlétají podél břehu jezera.

cíl cesty splněn, linduška úhorní

Přejíždíme na naší „Pálavu“. Už jsme patřičně unavený z celodenních pochůzek, ale zase nabitý zážitky. Náš kopec je vidět už z dálky a krásně se vyjímá na modré obloze. Parkujeme na obvyklém místě a já si opět nezapomenu drcnout spodkem auta o kámen, jako pokaždé na začátku sezóny tady. Příště už si zase budu pamatovat kde je. Vycházíme do rozpáleného vzduchu, přepadne nás zpěv pěnic, zvonků, strnada lučního a obecného. Pomalu jdeme do kopce k pískovnám. Rozhlížím se po dudcích, ale zatím narážím na ťuhýka. Nory v pískovcových kaňonech vlhy ani letos neobsadily. Chvíli se posadíme a kocháme se výhledem do údolí a na obzor, na zelené koberce lesů. Které pokrývají některé vrcholky menších kopců, jiným dominují vystupující holá skaliska. Z letadla, které proletí nad našimi hlavami vyskakují 3 parašutisté a jako semínky od pampelišky se snášejí k zemi. Z rozjímání nás ruší žluva hajní. Najdeme později samičku, jak sedí na bříze a vylekána naší přítomností mizí mezi stromky. Obcházíme celý kopec, ale dudky nikde neslyšíme, ani nevidíme. Každopádně i tahle zastávka měla svou nádhernou atmosféru. Domlouváme se na ukončení dnešního birdingu, přece jen noha dostává „záhul“ a už cítím bolest. Těším se domů, jak se posadím nad fotografiemi z obou dnů.

Vláďa na naší „Pálavě“