Ráno vstáváme brzo, házíme věci do auta, zatím bez ladu a skladu, místa máme dost, ale až budeme přesedat k Jardovi, musíme vše srovnat, ať se vejdeme. Do JAR (Jaroměř) jak říká Jarda Vaněk je to hodinka a půl po dálnici a tak frčíme o sto šest, ale jen za Prahu, kde je nějaký dopravní masakr a policie odkloňuje dopravu po místních okrskách. Ladíme Dopravní zpravodajství, ale nikde nic nehlásí, tak zůstáváme v nevědomosti, každopádně pod mostem na dálnici blikají světla jako na diskotéce. Teprve před Poděbrady nás to vrátí na dálnici a tak něco před půl osmé stavím na kávě na benzínce, abychom za pár minut rovnali věci k Jardovi do auta. Strašně se na cestu těším. Je to asi po 106ti letech, kdy nebudu řídit a tak se uvelebuju na zadní sedačku se zásobou pití a ipadem. Před velkou cestou nás čeká zastávka na Rozkoši. Přece jen okolo jespáků rezavých, kameňáčků pestrých a kulíků bledých neprojedeme jen tak. Vzhledem ke krádežím, které se tu rozmohly, necháváme v autě hlídku a zbytek vyráží na bahna. Chováme se tak, že i pan Skřivan by z nás měl radost. Z dálky sledujeme jespáky rezavé, stejně jako kameňáčky a kulíky říční, písečné a bledé, jespáky obecné, malé a bojovné, vodouše šedé a kropenaté. Zhruba po půl hodině se vracíme k autu, opět balíme dalekohledy do kufru a už si lebedím na zadní sedačce. Startujeme a cíl naší dnešní cesty je ornitologické město Přerov, kde máme na dva dny zajištěný nocleh.
Jarda je výborný řidič a tak cesta ubíhá příjemně. Chvíli dřímu, chvíli si čtu a užívám si „neřízení“. Nevím proč, ale začíná být problém někde ve vesnici se najíst. Pokoušíme se sehnat oběd v Krčmani, ale zcela bez šance. Domorodci nás vrací do Velkého Týnce, kde po kratším hledání zakotvíme v Zámecké restauraci. Vyplatilo se! Oběd vynikající. Já ještě doplním kofein, jak nemám dopoledne 6 kafí, nic se mnou není-)) Daň za vysedávání u počítače. Před druhou už parkujeme v Přerově na náměstí a vyrážíme se ubytovat. Čekají nás krásné čisté pokoje, teď ale jen vyhážeme věci a svištíme do Horních Moštěnic za Jirkou Šafránkem. Od 15:15 už držíme stráž u Pravčic u monokulárů. Tady napočítám na poli 44 volavek bílých!, 2 popelky. Vrána obecná šedivka – 8 kusů, 3x poštolka obecná a krahujec. Jirka nám ukazuje raroha velkého, ale je to veliká dálka a tak si ho do birdlistu nezapisuju. Mám rád své jisté.
Potulujeme se po okolí, koukáme, zda neuvidíme hlášené poštolky rudonohé, ale nikde je nevidíme. Uděláme krátkou zastávku v Chropyni, kde se poohlídneme po labuti zpěvné. Bohužel a ani potápky černokrké nikde nevidím, Jen potápky malé. Další zastávka se koná Troubkách, jestli budeme mít štěstí a najdeme chocholouše obecné na zdejším statku. Mise byla úspěšná. Pořídíme fotografie a svým nadšením jsme vzbudili zájem i místních, cože to v tom poli vidíme, když nic vidět není. Vracíme se do Krčmáně na „Ondrovu“ pískovnu. Okolo jsou rybáři a dokonce nějaká lady plave po hladině. Je sedmá večer a má můj obdiv. Jirka nám ukazuje ostrůvky na druhé straně pískovny. Pár bahňáků tam je – kulík písečný, jespáci obecní, jespák bojovný, bekasina otavní, pisíci a vodouš šedý. Osamocená labuť a husice nilská s mladými. Vracíme se do Přerova, odvezeme ještě našeho průvodce a domlouváme se na ráno. To zamíříme na strakapoudy bělohřbeté a datlíky na Hostýnské vrchy.