Ráno, ač máme někteří z nás dovolenou, vstáváme brzy a tak v sedm ráno jsme opět u Jirky. Včera večer má Pavel Shromáždil opět raroha u Pravčic, takže se domlouváme, že začneme ještě jednou právě tam. Po cestě se k nám přidává Jarda Walter, který neúnavně na kole objíždí zdejší lokality. Dneska máme kliku a raroh si hoduje na jednom ze sloupů a tak si ho dnes mohu opravdu zapsat. Hodně nás překvapí sólový kulík zlatý, který se okolo nás mihne, když míříme k rarohovi. Ke kompletnímu seznamu dopisuju hejna špačků, holuby doupňáky, opět poštolky obecné a motáky pochopy. Počty volavek bílých se nezměnily a je jich opět 44. Jarda Walter nám ještě říká o strakapoudech jižních, které jsou na sídlišti v Holešově. Takže další zastávka je daná. Procházíme pomalu hodinu sídliště, až jsme asi vzbudili pozornost místních, ale nacházíme jen jednoho strakapouda velkého a kavky obecné, které sídlí v zateplení paneláku. Jinak nás překvapuje hojnost pěvců v parčíku mezi paneláky.
Opět nasedáme do auta a razíme „do hor“. Bystřicí projíždíme okolo jedenácté a tak se domlouváme před vstupem do lesa na obědě. Prokletí zavřených hospod nás pronásleduje dál. Zaručené tipy Jirky na oběd padají jako domečky z karet jedna po druhé, takže po chvíli parkujeme na Tesáku, který s jídlem nezklamal. Po obědě se pouštíme o pár kilometrů níže a u známého splavu a mostu přes potok parkujeme a vyrážíme na šplhavce. Celá karavana se podřídí mému tempu a postupujeme krok sun krok a hledáme datlíka a strakapouda bělohřbetého. Víc jak hodinu naprosto bez úspěchu a mimo brhlíka, sojek a přeletujících vran, červenky se zdá les bez života. První slabé ťukání nás zavede k uschlému pahýlu smrku, kde hledá potravu strakapoud velký. Bohužel, ale co by za něj „Amíci“ dali. Dole u potoka se ozve pěvuška modrá. Stoupáme po cestě, až dojdeme k hnízdu čápů černých. Tam uhýbáme do stráně. Děláme časté přestávky a tak si moje nohy odpočinou, přesto dolmina i tralgit jsou v mojí KPZetce nachystány. Dalším šplhavcem je datel černý, hezký úlovek, ale jsme tu pro silnější kalibr. Jirka zastavuje a upozorňuje nás na další tiché klepání, určuje i strom. Po chvíli se nám ukáže strakapoud bělohřbetý s kamarádem. Sledujeme ho pár minut, než nám zmizí ve špičce smrku. Ještě jednou se nějaký strakapoud mihne na vzdálenějším smrku, ale toho už přesněji neurčíme. Každopádně máme velkou radost a pak už jen evidujeme krahujce, holuba hřivnáče a konipase horského. Vracíme se do auta a dnes končíme už odpoledne. Musíme sbalit věci a zítra nás čeká přejezd na Slovensko, Rakousko a finální Maďarsko. Ač jsme ti Jiří poděkovali ústně, činím to ještě tady, moc děkujeme!!!