Sliby jsou chyby je staré známé přísloví. Sliboval jsem kamarádům ověřenou luxusní lokalitu, plnou bahňáků…na základě této informace jsme opět vylezli z postelí ve čt velmi brzo, abychom byli co nejdříve na Jihu. Míjíme odbočku na Uherské Hradiště, kde jsou hlášeni bahňáci, říkám pánů pchééé, se těšte CO vám ukážu!! Mohl jsem to směle tvrdit. Jezdím sem několikrát do roka a lokalita nikdy nezklamala. Rekord je 21 druhů bahňáků v jeden den. Na jaře i o prázdninách, když jsem tu byl, se tu bahňáci počítali na desítky od základních druhů. Naviguju auto na místo, kde vždy stojím. Vystupujeme z auta a je podezřelé ticho. Ani nad rákosím nelítá nic a dráty jsou také prázdné. Koukneme na první rybníček a mimo malé loužičky s jednou lyskou je zcela suchý! Nad vyschlou vegatací má manévry pouze ostříž lesní. Druhý a třetí rybník je naprosto stejný, nikde nic, jen suché bahno a nánosy na březích ukazují, koloik tu bývá vody. To je sprcha. Jen čtvrtý rybník je na vodě, ale ani tady bahňáky nenajdeme. Na hladině jsou aspoň kachny a Vláďa si všímá třech hvízdáků euroasijských a já jedné husice liščí. Za rybníkem letí hejno asi 50ti čejek, ale sedají na vzdálené pole. Hodně zklamaně sedáme do auta a přejíždíme k Hrušovanům. Tam si snad vylepšíme náladu. Ani tady není situace jiná. Po suchém dnu odkalovací nádrže se prohání bažant!!! Pádíme pryč a stavujeme se na jednom z ramen Dyje. Labutě, potápky, malé, roháči, volavky, lysky….Procházíme se po cyklostezce, ale za chvíli to sbalíme, zklámání je víc než vidět. 
Další alternativní plán je Strachotín a jeho schody. Hned mi hlavou bleskne vzpomínka na milované Led Zeppelin a jejich Stairway To Heaven – Schody do nebe. Jarda se tu vyzná a tak za chvíli stavíme na hrázi u schodů. Tady je ale pěkný šrumec!! Nejprve mám dojem, že je zde velká rybářská burza, vyložené návnady, pruty, dalekohledy, stany, vařiče, spacáky…..Pak ale zjišťujeme, že tu probíhají jakési rybářské závody. Podle vlaječek vidíme Rakušáky, Němce, Angličany…a na schodech první hejno 6ti jespáků obecných, ke kterým můžeme přijít na dva metry. Kousek od nich pobíhá kulík říční. Hledáme kameňáčky a tak se pomalu prodíráme tím murajem, oči upřené k hladině. Až na zpáteční cestě potkáváme Vláďu Železného a upozorňuje nás na dva jespáky písečné. Každopádně bychom je ale stejně neminuli. Svítí u břehu jako majáčky. I on nám oznamuje, že se stal obětí vykradeného auta u Rozkoše. Píšu si do poznámek – upozornit človíčky v Klubu.
Na oběd se vracíme do Dolních Dunajovic a odsud pak už směr Mušlovské rybníky a Nový rybník a dále na Nesyt. Díky povolení projedeme všechny pozorovatelny. Nejzajímavější je ta poslední. Škoda, že není vidět přes rákosí na bahna, pohybuje se tam pár desítek bahňáků a tak bereme za vděk aspoň tím, co zahlédneme mezi rákosím. 10 jespáků obecných, 6x vodouš šedý, 1x břehouš černoocasý. Husy ani nepočítáme. Radost nám udělá párek orlů královských, který krouží na druhé straně. Přecházíme k Výtopně. Vyzkoušíme trubkovou konstrukci posedu, ale ani ten nám neumožní náhled před rákosí, ale aspoň ještě uvidíme bekasíny, jespáky bojovné, krahujce, motáka pochopa, kukačku a 2 kulíky říční.
Čeká nás nákup proviantu, který neprozřetelně naplánujeme na Břeclav. Tam se dostáváme do neuvěřitelné zácpy a tak Břeclaví projíždíme pomalu dvě hodiny. Proč byla taková zácpa netušíme, jelikož nikde nic, co by brzdilo silniční provoz nebylo a tak po 120ti minutách parkujeme u Tesca a nakupujeme. To už jsme mysleli, že budeme dávno v zemi gulášů a čardášů. Výhodou té kolony bylo, že jsem stihl krásně přes internet koupit elektronickou dálničku na Slovensko. Po dálnici míříme na Bratislavu, kterou projíždíme a pod Vláďovým vedení se vymotáváme Rakouskem mimo dálnici až na hranice s Maďarskem a na Fertod a k cíly cesty – penzionu Regina v Hegyko, který nám byl doporučen. Ubytování proběhlo rychle, dostáváme malý podkrovní pokojík s kuchyňkou, ale ty dvě noci se sem nějak vejdeme.