Stále jako špatně chodící po operaci dodržuji slib, že nebudu „courat“ za ptáky, dokud noha nebude v lepším stavu. Tak vymýšlím autobirding, abych dostál svému slibu. Máme nějaké zařizování v Mostě. I když se doma nenudím, beru to jako milé rozptýlení jak s Vláďou vyrazíme zase trochu mimo náš region. Do hornického města vjíždíme krátce po půl osmé a mně při pohledu na město Most letí hlavou text Arakain - Pot v očích, černý tváře, uhelný skály. Zdroj síly z jejich rukou k lidem se valí. Zas pod zem, jdou pod zem, blíž dveřím pekelný jeskyně. Zas pod zem, jdou pod zem, blíž dveřím ďáblovy svatyně. Na pozdrav Satana, odpoví mu klidně Zdař bůh! A tak z dálky zdravím po hornicku...Zdař bůh!

Máme trochu času do schůzky a tak vyjíždíme nad Most do Mariánských Radčic, kde se na poli zdržuje malé hejnko asi 160 husí velkých a najdeme jednu husu tudrovou/polní. Pár hus má límce, ale nemáme vytažené monokuláry a tak nejdou přečíst.

husy velké

Schůzka se nám protáhla, ale výsledek stál za to. Přesto jsme rádi, že už můžeme konečně na plánovanou Miladu. Vyrážíme do Ústí nad Labem na jezero Milada. Je nádherné počasí, nebe bez mráčků, ale okolní kopce jsou stále na severních stranách ojíněné popraškem sněhu. Sjíždíme z dálnice a mezi továrním blokem se proplétáme k Miladě. Podaří se nám zastavit pomalu na hrázi, kde další pokračování zakazuje zákaz vjezdu. Pročítám si tabuli, že po svém psovi jsem povinný si uklidit. Koukám okolo sebe, a jelikož psa nemám, uklízet nemusím nic. Na pláž je to asi 50m a tam se pomocí berlí poměrně snadno dostanu. Z auta nás nedůvěřivě pozorují ti co nás chrání a pomáhají. Z Vláďi se stává domorodý šerpa a nese naše monokuláry a stativy. Já klokaním vedle něj na berlích. V hladině se odráží modré nebe a mně se jiskří v očích. Je to nádhera, loňské zažloutlé rákosí na břehu, okolo kachny. Po delší době zase koukám do monokuláru. Na druhém konci Milady jsou stovky lysek a odhadujeme to snad na 1000 kusů. Mezi nimi kormoráni a velcí rackové. Nečekaně je i velký počet poláků chocholaček okolo 200 a poláků velkých. U levého břehu se potápí pětice hoholů severních a 15 morčáků velkých. Mezi nimi se jako elegantní bílé lodě proplouvají labutě velké. Vzdušný prostor naruší letka tři kormoránů a jedno káně. Škoda že nemůžeme vyrazit podél břehu, v rákosí se minulý týden ukrývaly sýkořice vousaté. Musím si na ně zatím nechat zajít chuť.

kamarád Vláďa na Miladě, už bych si bez něj birding nedovedl představit

Navracíme se do Mostu a zajíždíme na jezero Most. První zastávku máme na prvním můstku, kde Vláďa staví oba monukuláry. Nastává pravidelná situace, počesávám-li já nádrž od prostředku do leva, jsou zajímavé kusy vždy na straně pravé, kterou má Vláďa. Ještě zajímavější ale je, že když si beru pro změnu příště stranu druhou, jsou zase zajímavější druhy opět na straně, kterou nemám já!! No mám podmět na přemýšlení. Proč se o tom rozepisuju! Jelikož pak mě už nenazvedne Vláďův milý hlas... budeš-li hodný, tak ti ukážu.......To mě vždycky dokázalo nazvednout!! Budeš-li hodný!! Jáá! Kdy jsem nebyl??? Dnes to byly potáplice! A hned čtyři! Ale na druhé straně jezera. Jinak vidíme kormorány, husy velké a v dálce opět velké hejno lysek. Vydáváme se na průzkum našeho břehu, ze zátočiny vyjíždí hejnko morčáků velkých. Zastavíme se asi u 70ti hoholů a mezi chocholačkami hledáme kaholky. Místo kaholek z hejna vyjíždí 5 čírek obecných. Ze zátoky vyplouvají kachny divoké. Nad výsypkou krouží v teplých vírech tři káně lesní.

kachny divoké vyplouvají

Vracíme se na druhý břeh, kde jsme viděli potáplice. Jsou někde na jezeře. Určitě je ještě najdeme. Zastavujeme u rákosí, z kterého vylétnul strnad rákosní. Můj letošní první. Opět se ozývá Vláďův hlas, budu-li hodný ukáže mi potápky rudokrké. Dvě plují pár desítek metrů od nás tak se pokouším udělat nějaké záběry.

potápky rudokrké, letošní moje první

Hledáme potáplice! Debatujeme o velikosti jezera. Prý je větší než Máchovo jezero. Obou se nám to nezdá, ale doma se z Wikipedie dozvídám, že Máchovo jezero má 284 ha a jezero Most 311ha. Vysvětluju si to tím, že jsem na „Mácháč“ jezdil jako malý a tak se mi zdálo větší. Pokračujeme v cestě, v jedné zátočince překvapíme potápku malou. Stále zastavujeme a koukáme po hladině, až jí najdeme vprostřed jezera mezi racky. Beru aparát a nedopadlo to tak špatně, na tu dálku!! Potáplice byl vždycky můj vysněný ptačí druh z mládí. Tím se stal po přečtení knihy A. Ransoma – Velká severní. Nikdy mi nenapadlo, že jí uvidím na vlastní oči.

potáplice severní - vysněný pták z mládí

Dojíždíme pomalu na konec jezera, kde je pomalu 500 lysek. Na okolní louce se pásly dvě husy. Tady oplatím Vláďovi jeho dobrosrdečnost a líbezně mu pravím, že bude-li hodný, vezmu ho celou tu štreku zpátky autem. Po cestě zpět ještě najdeme mezi lyskami dvě kopřivky. Také letos moje první. Pomalu se vracíme, zaznamenáme ještě přeletující volavky a jako drahokam okolo přeletí lednáček říční. Na to, že jsem prakticky nevylezl z auta jsme toho viděli docela dost. Těším se, až se sem vrátím aspoň jako trochu chodící a budeme se moc pustit i na výsypky a mezi rákosí.

část hejna lysek černých

Doma mě potěšil „můj šopík“. Dal do prodeje redukci iphone/monokular a nevypadá to vůbec špatně, takže to ihned objednávám. Cena 340 Kč!!

redukce iphone/monokular