Po delší době opět můžu vyrazit ven. V úterý mě čeká další plánovaná návštěva v Motole a tak si chci udělat radost. Setkáváme se s Vláďou v půl deváté v Mostě a ihned vyrážíme na Teplice, kde je pár sýčků, tak je před hnízdící sezónou jdeme zkontrolovat. Okolo se stejně ještě povalují chuchvalce mlhy a tak na jezeře bychom toho moc neviděli. Při míjení Ledvic nás zaujmou vysoké komíny elektrárny. Sjíždíme ze silnice a stavíme na malém parkovišťátku. Opět se ukazuje, jak důležitá je důslednost v prohlídnutí celého území!! Sokol nesedí na komínu, ale na žebříku. Pořizujeme dokumentační foto a pádíme do Teplic.

sokol nesedí na javoru, ale na komíně

Zastavujeme u parku a vybalujeme náčiní. Dává se s námi do hovoru zdejší domorodkyně, a jestli tu nejsme „kůli těm malým sovičkám“. Říkáme, že ba, a paní nám ukazuje, že jsou po ránu vidět v trávě. My to štěstí nemáme a už chceme pomalu balit, když se ozve hlas sýčka. Ihned víme, z jaké dutiny se ozývá, tak trpělivě čekáme. Z dutiny na nás koukají žluté oči. Přijedeme, až budou mít mladé a budou se ohánět. Po cestě zpátky zastavujeme u paneláku, kde si chystá hnízdo poštolka.

paneláková poštolka obecná

Cestou na Most opět stavíme u elektrárny, tentokrát zajíždíme až na parkoviště podniku. Komín máme přímo před sebou. Chrlí bílou páru a nad ní plachtí sokol. Mnohokrát se nám ztrácí v oblacích. Na fotografii je to moc vysoko. Trpělivě čekáme, až to za nás vyřeší sokol sám. Sedá na komín a asi mu nevoní naše přítomnost, a proto sedí na opačné straně komína. Nevím proč, ale hlavou mi proletí hříčka – The Dark Side Of The Moon od Pink Floyd. Oblíbená skupina mého mladšího syna. Sokola nezlákají ani proletující hřivnáči. Velíme k odjezdu.
Projíždíme Most a zabočujeme na jezero. Je nádherné počasí. Ráno jsem z auta sledoval s obavami zataženou oblohu a před Mostem hustou mlhu. Teď je obloha jako vymetená a sluníčko už má sílu. Taky sem míří spousta kočárků a pejskařů. Vjíždíme do soukromé zóny. Ještě těsně před vjezdem kontrolujeme první rybníček, Je v něm více jak 50 chocholaček a na rákosí sedí strnad rákosní. Ozývá se první letošní modráček! Toho za chvíli najdeme v páru, který se neustále ukrývá v rákosí, jen občas vyletí se rozhlédnout, aby následně zase zapadl mezi stvoly starého rákosí. Na azurovém nebi předvádí svoje letecké umění párek poštolek. Na hladině jezera, které je ostatně rozlohou větší, než Máchovo jezero je asi dvacet hus velkých, skupina rybařících kormoránů. Několik poláků velkých a přes tisícovku racků chechtavých. Z velkých racků jsou to rackové bouřní a bělohlaví. Pak nás zaujmou dvě potáplice severní, které jsou tu snad celou zimu. Koukáme, z které strany by to k nim bylo blíže, ale už z poslední návštěvy víme, jak zdání klame, co se týče vzdálenosti. Najíždíme na cestu vedoucí okolo jezera.

potáplice severní jsou zde celou zimu

Zastavujeme se u buňky ostrahy, kde se prokazujeme povolením k vjezdu, na základě projektu, který zde probíhá a ke kterému jsme se dostali. Ostraha je tu ostrá a opravdu vyjíždí za každým „narušitelem“.
Pomalu objíždíme jezero. Vzhledem k mým nohám neděláme vetší pěší výlety, ale pozorujeme od auta. Cesta tu kopíruje břeh jezera, takže vidíme všechno. Zastavujeme na pomyslném stanovišti potáplic. Trvá nám dlouho, než je najdeme a samozřejmě jsou úplně jinde a opět stejně daleko, jako před tím, To jezero má opravdu velikou rozlohu. Necháme stát auto a vydáváme se pár desítek metrů pěšky. Okolo lítají skřivani polní, budníčci menší. Nad hlavou plachtí samec pochopa rákosního a sedm volavek popelavých usedá na promočenou louku. Na vzdáleném smetišti je obloha bílá od racků. U břehu vypluje rodinka hus velkých s šesti housaty. Celá flotila si to pádluje hezky od nás.

husy velké vyplouvají s housaty

U protějšího břehu je osm labutí velkých. Lysky – těch je tu snad také k tisícovce. Tvoří několik skupin po pár stovek kusů. Vracíme se k autu, kde víc jak hodinu ve stativácích pozorujeme život potáplic. Od lovení potravy, přes očistný proces po krátkou siestu. Slyším to až k autu, jak paní potáplicová nadává tomu svému – už zase spíš, ty nelovíš?? A tak se jedna z potáplic odtrhává a vyhledá společnost racků a kormoránů.
Jedeme se podívat na druhou stranu jezera. Při otáčení autem nám z příkopu vyletí první letošní bělořit šedý. Škoda, že si sedá proti světlu, takže fotografie je opravdu jen dokumentační. A ještě ho fotografuju z okénka.

bělořit šedý mezi kameny

Na druhé straně jezera opět uděláme několik zastávek, ale k dnešním druhům přidáme ještě zrzohlávku rudozobou a čtyři husice nilské. Nad travnatým břehem dovádějí dvě káně lesní a do kompletního seznamu dopisuju vrány, straky, sojky, strnady obecné a konipase bílé. Končíme, čeká nás poměrně daleká cesta zpět.