Kdyby Big Year byl něco, čemu rozumí většina lidí např. zápas ve fotbale nebo dokonce něco důležitějšího, jako třeba play off v baseballu, potom by Greg Miller věděl, jak vysvětlit svou situaci. Ozvalo se dvouminutové varování a jeho záda byla na zdi, zatím co jeho nohy byly na devítce sedmém poli sedmé hry v sezóně. Jeho Cleveland Indians byli v nevýhodě a on byl poslední nadějí.
Musí chytit Komita.
Musí vidět ptáky, které ještě nikdo neviděl.
Musí jít na moře.
Smutná pravda ale byla, že Miller mohl strávit celé týdny v divočině hledáním zatoulaného druhu ale stejně tak se mohl vrátit z prázdnou. Byl říjen a jemu zbývalo jen málo pevninských ptáků, které by mohl pozorovat. Mimo to mu docházely peníze a zbývalo mu dost málo na to, aby je mohl hledat. Tohle byla už druhá půjčka z “tátabanky” v hodnotě 3000 dolarů. Třetí nepřicházela v úvahu.
Ale dokonce i tato plavba z Cape Hatteras na Outer Banks v severní Carolině byla během na dlouhou trať. Podzimní migrace měla už dávno svůj kurz určený a většina pozorovatelů raději zůstala v hnízdě. Miller se už zapsal na dvě pobřežní plavby během víkendu, ale nedělní plavba byla zrušena kvůli nedostatku účastníků.
Miller byl rozhodnutý, že to zvládne – dokonce tak rozhodnutý, že dorazil do přístavu o 20 minut dřív, byl tam už v 5,40 ráno. Poprvé za tento rok byl někde dřív, zoufalství ho vzbudilo a předběhlo budík.
Nalodil se na 72 metrů dlouhou loď Miss Hatteras a přichystal se na plavbu. Přímo po vstupu si zajistil místo s dobrým výhledem. Aspoň pro jednou byl někde první. Bylo to asi poprvé, co někam spěchal ne proto, aby to stihl , ale proto, aby měl dobré místo. Spolehlivý dalekohled mu visel na krku a on byl připravený. Čekal a přešlapoval na místě. Nic se tu nedělo. Co ty lidi vlastně dělaj s časem, když vstanou brzy?
Nakráčel do kajuty aby našel něco, co by mohl dělat. Ostatní pozorovatelé právě přijížděli. Jeden ale upoutal Millerovu pozornost. Byl to stárnoucí muž distingovaného vzhledu, kterého vlasy začaly pomalu šedivět. Tenhle muž mluvil o tyranu savanovém v Massachusetts. Miller chtěl toho samého ptáka. Začal tajně poslouchat ještě o něco lépe. Něco mu na tomhle muži připadalo až podezřele povědomé. Mohl by tenhle muž být tím tajemným třetím cizizcem, který se pokouší o Big Year? Miller už to nemohl vydržet.
Omlouvám se, přerušil ho Greg Miller, jmenuji se Greg Miller a pokouším se o Big Year. Zníte jako ten muž, který dostal tyrana savanového jako své číslo 675. Taky se pokoušíte o Big Year?
Ten druhý muž se koukl na Millera a zazářil.
Nojo, vlastně to jsem já , odpověděl Al Levantin.
Trvalo to měsíce, ale konečně se setkali. (Toho, že vedle sebe seděli už na lavičce se nepočítalo. Levantin nikdy nepřiznal Millerovi, že je jeho protivníkem.) Oba muži cítili neodolatelnou potřebu porovnat si své poznámky a zážitky – jak často se stane, že se potkáte s úplným cizincem, který trpí stejnou obscesí jako vy? – První věc, která jim ale nedala klidu, byla jednoduchá otázka.
Tak kolik, zeptal se Miller.
691 řekl Levantin.
Já mám 705, odpověděl Miller.
Levantinovy obvykle růžové tváře hodně rychle zbělaly. Snažil se začít mluvit, ale nešlo to. Dlouho se obával toho, že skončí druhý, ale teď mu hrozilo, že skončí třetí.
To, na co myslel bylo: Tohle všechno kvůli třetímu místu? Kvůli třetímu místu?
Jediné co ale řekl bylo: Stále mi zbývá několik jednoduše pozorovatelných druhů – to co říkal byla pravda. Prostě jenom potřeboval albatrosy na téhle plavbě a nějaké ty vrabce a toho zatraceného Puštíka karibského severního, který stále byl někde tam v Arizoně.
Oooo, jak se Miller usmíval.
Třetí místo. Třetí místo. Levantin na to nedokázal přestat myslet. Musel začít přemýšlet nad něčím jiným.
Co asi má Komito?
Naposledy co jsem o něm slyšel měl 731 nebo 732. To bylo asi před měsícem – odpověděl mu Miller. Teď se ale úsměv z Millerovi tváře vytratil. Za ten zhruba měsíc a půl, abych byl podrobnější, mohl být ale Komito napřed klidně i o 2,5 tuctu. Millerovi byla zima. V kajutě byl průvan nebo jenom někdo otevřel dveře?
Najednou se ale kajuta na lodi rozezněla něčím hlasem, tím hrubým hromovým hlasem. Miller a Levantin se otočili.
Byl to Sandy Komito.
Tři mušketýři byli pohromadě.
Al, řekl Komito. Kde ses toulal?
Levantin se podíval na svého mučitele a na tváři se mu objevil tajemný úšklebek.
“Hatteras,” odpověděl.
Miller se zasmál, ale Levantin neustoupil. Komito se otočil na Millera.
A co ty, Gregu? Jak postupuje tvůj rok?
Velmi dobře, Sandy, dosáhl jsem čísla 705, řekl Miller.
Gratuluji ti k překonání sedmistovky, Gregu, odpověděl Komito tónem, který si strýčkové rezervují pro své synovce. Jenom několika lidem se podařilo pokořit tuto hranici.
Komito se usmál a pak se otočil zpět na Levantina.
Takže, Al, vážně. Kolik už máš za tenhle rok?
Levantin se podíval Komitovi přímo do očí. 737.
Wow, vyhrkl Komito.
Komito udělal krok zpět. Ujelo mu to ještě dřív, než stačil vůbec zareagovat. Komito byl běžně nejhlasitější člověk v místnosti, ale tentokrát ho sledovali okolní lidé. 737? Pro boha, jak se Levantinovi podařilo dostat 737? Komito zvedl obočí jak nejvíš to šlo a on se ze všech sil snažil upokojit.
No, Al, zasekl se Komito, já mám 736.
Komito se bolestivě podíval na Levantina.
Levantin se drsně podíval na Komita.
Miller sledoval oba muže, zarazil se. Levantin mu právě lhal do očí a ani nemrknul.
Komito ale nebyl už tak sebejistý. Jeho modré oči byly do široka otevřené a pomalu se z nich vytrácela barva.

Levantin se na něho podíval s úplně kamenou tváří.
Komito byl téměř na omdlení, zatím co Levantin ztuhlý jako by byl vytesán do skály, Miller už déle nemohl vydržet podled na oba muže. Vybouchl smíchy, až se popadal za břicho. Musela ho slyšet celá loď.
Dostal tě a to pořádně, Sandy, prohodil Miller ke Komitovi.
Nejdřív Levantin a pak Komito vyprskli smíchy.
Hráč prohrál.
Dvouhodinová plavba Golfským proudem utekla rychle. Vlny na moři byly rozsáhlé ale příběhy ještě rozsáhlejší. Tři pozorovatelé si spolu povídali jako děti na hřišti. Levantin a Miller chtěli vědět, jak se Komitovi podařilo dostat tak rychle tak daleko. Ale když se zeptali tak zjistili, že pravděpodobně uvíznou v některé z napínavých a poutavých Sandyho povídaček. Mohli by se naučit něco přímo od mistra bez toho , aby ho zasypaly lichotkami? To byla veliká příležitost.
Mimo jiné některé Komitovi příběhy byly celkem divoké. Dokonce si během léta objednal helikoptéru v Nevadě, aby mohl vidět Velekura himálajského. Levantin a Miller už tenhle druh odepsali jako naprosto nedosažitelné bláznovství.
Komito byl dost chytrý na to, aby uměl tuhle hru hrát se svým publikem. Tahle společnost se vyžívala v utrpení. A v tomhle bodě nikdo nerozuměl, jaké to je utrpení nemoct dostat nějakého ptáka, lépe než Miller a Levantin.
Právě proto jim Komito povyprávěl něco málo o svém bezvýsledném pátrání po great gray owl.
Miller jim zase řekl něco málo a svém bez výsledném pátrání po lesňáčku světlebrvém.
Levantin jim zase řekl něco málo a svém bez výsledném pátrání po puštíku karibském.
A tak dále. A tak dále.
Tohle setkání bylo hodně zábavné. Dokonce tak moc, že Levantin navrhl, aby se dnes večer setkali společně na večeři. Miller okamžitě souhlasil, ale Komito to zavrhl a mrmlal přitom něco o nějakých dřívějších (ale nespecifikovaných) plánech.
Komito a Miller se přesunuli na lavičku na boku lodi.
Levantin se vrátil zpět na palubu, aby se mohl vyzvracet do oceánu.
Během večeře si Levantin a Miller prohodili svoje poznámky a zároveň pár nevyhnutelných slov o Komitovi. – Je 30 druhů před námi a nemá čas na večeři!
Levantin byl jediný, kterému se podařilo během téhle plavby přidat nějaký druh (buřňák černotemenný), který přelétal nad teplým proudem, byl číslo 692 za tenhle rok). I když mu stále zbývaly nějaké lehce dosažitelné druhy mořských ptáků, už byl unavený z mořské nemoci. Naštěstí většina z jeho lehce dosažitelných ptáků byla v arizonské poušti.
Millerovy cíle byly většinou na Floridě. Levantin tyhle ptáky už dostal ještě v únoru a rád nabídl Millerovi pár rad. Když budeš hledat plameňáky v Everglades, řekl Millerovi, dávej si pozor na moskyty.
Smáli se, vtipkovali a dobírali si jeden druhého, nevyhnutelně se během konverace dostali zpátky ke Komitovi.
V tomhle bodě zde byla jistá pochybnost, jestli Komito mluví pravdu. Nejen že viděl hodně ptáků, ale až příliž lidí ho vidělo, jak ty ptáky pozoruje. Tohle chování jim připadalo jako podvod. Bez pochyby. Nejenom že je porážel, on jim v tom ještě vymáchal hubu. Nebylo to jen tak nějaké nahánění se za ptáky, vždy se ujistil, že o něm uslyší staré známé Sandy Komito zdraví. Ale dnes ráno, když měl příležitost pozdravit je osobně, ani se nepokusil. Jenom se zeptal na čísla. V tohle sportu, kdy byla diplomacie a slušnost běžnou součástí, byl Sandy Komito nezastavitelnou pozorovatelskou mašinou – tankem, který si hlučně razil svojí cestu přes všechny létající druhy severní Ameriky. Teď bylo na Levantinovi a Millerovi aby se dostali přes Komitův pancíř. Náskok byl sice veliký ale určitě ne nepřekonatelný.
Před tím než si každý šel svou cestou z restaurace, Al Levantin a Greg Miller uzavřeli spojenectví proti společnému nepříteli, kterému čelili.
Rozhodli se, že půjdou ven a doženou ho – společně.