Posledního dne Big Year byl Miller tak vyčerpaný, že se ani nedokázal pořádně dostat do postele. Jeho hlava a nos byly ve stavu, že asi za chvíli vybouchnou. V obou uších měl infekci. Už týdny měl horečku 38°C. Za všechno tohle utrpení vinil Attu. Chtěl ještě dostat sovici sněžní. Byl to pták, kterého chtěl mít a měl by ho mít, ale byl šťastný, že se mu vůbec podařilo dostat na záchod. Hned poté, co se v Coloradu s Levantinem rozdělili, měl Miller štěstí a pozoroval pěnkavici colorédskou, jeho číslo 715. Bylo to třetí největší číslo v historii Big Year. Nalétal 87 000 mil a autem projel dalších 36 000. Utratil 31 000 dolarů v hotovosti a se všemi šesti kreditkami jel až na doraz. Spoléhal se na pomoc rodičů, ale jeho táta byl příliš hrdý na to, aby přiznal problémy. Miller se usadil na posteli a oslavil to dvěma tabletkama Tylenolu a antibiotiky.
Al Levantin tento den lyžoval. Tentokrát s sebou neměl dalekohled. V oblasti bylo 38 palců sněhu a na povrchu bylo půl palce čerstvého prašanu. Slunce bylo skvělé. Stejně jako Miller i Levantin se vzdal posledního ptáka. V jeho případě to byl racek japonský na Chesapeake Bay Bridge. Bylo to číslo 711 během roku. 23. prosince přemýšlel: Byl jsem pryč, ale byla to zábava. Měl za sebou dobrodružství a nalétal 135 000 mil s United Airlines a dalších 1000 se soukromými piloty. Ale potom, co utratil víc jak 60 000 dolarů, už nechtěl nikam cestovat. Byl doma se svou ženou a cítil se svobodný.
Sandy Komito se tak ale necítil. 29. prosince byl ještě na pláži v Delray Beach na Floridě. Tuhle plavbu chtěl tak moc, že dokonce souhlasil, že bude v kajutě pro námořníky. Téměř každý let během svého Big Year letěl první třídou a seděl na prostředním sedadle. Dnes bylo tohle nejlepší řešení, myslel si. Teda aspoň do té doby, než uviděl, kdo jsou jeho spolucestující. Byla to hodně velká žena. Hodně velká. Dokonce tak velká, že Komito přísahal, že ho zavalila lavina polyesteru. Komito se zhrozil, ale bál se, že by se s ní musel začít bavit, tak radši neřekl nic. Její velké tělo se ho dotýkalo během celého letu dlouhého 2,5 hodiny. A když vstala, nechala na jeho tričku velikou skvrnu od potu. V tomhle bodě mu zbývaly ještě dva dny do konce roku a v tomhle nepříjemném prostředí se mu vybavil zážitek s rozměrnou slečnou.
Měl 744 druhů. Nejen, že svůj rekord překonal, dokonce ho úplně zničil. Dva další muži jeho rekord také překonali a jmenovali se Mark McGwire a Sammy Sosa, jenomže oni soutěžili ve dvojici, zatímco Komito sám. Samozřejmě, že si vzpoměl na Levantina a Millera aspoň čas od času. Upustil pár poznámek na jejich adresu. Ale tihle dva se nikdy k jeho počtu nikdy nepřiblížili, natož aby ho překonali. Komito byl po celý rok pro ostatní pozorovatele nedosažitelným cílem. Nikdo nikdy neviděl, aby se někomu podařilo dostat tolik ptáků tak rychle. Nikdo v historii nikdy neudělal tak dominantní rekord, jako právě teď Komito. Tak proč mu tolik záleží na jednom dalším druhu někde na Floridě?
Na to neměl odpověď. Prostě ho chtěl. I kdyby se mu podařilo dostat puštíka vousatého, stejně by tu dnes byl. Strávil celý rok na cestách a byl ve svém živlu. Lovil.
Tentokrát už ani nebylo moc co lovit. Našel ptáka jménem ostralka bělolící, která by měla být hezky doma v teple Karibiku, ale nějakým způsobem se zapomněla zde, kde vůbec neměla co dělat. Jediné teplo tu poskytoval továrenský komplex. Komito měl radost až tehdy, když měl svědky na to, že tehto druh opravdu viděl a že pozoruje ptáka, kterého nikdo nemá. A tak zůstal na místě, dokud se někdo neukázal a mohl potvrdit pozorování čísla 745.
O dva dny později na silvestra Komito čekal u telefonu, ale ten nezazvonil. Neukázal se žádný nový druh, kterého Severní Amerika ještě neviděla.
Strávil tichou noc se svou ženou hezky v pohodlí domova, ale ani se nepokoušel vydržet vzhůru do půlnoci.
31. prosince 1998 Sandy Komito, držitel nového rekordu Big Year šel spát brzy. Nastavil budík na 5 hodin ráno a usnul. Další ráno bude další rok. Chtěl vstát ještě před úsvitem, aby mohl jít pozorovat.