Národní park Biebrza na jaře

Národní park Biebrza (Biebrzański Park Narodowy) leží ve vojvodství Podlasie na severovýchodě Polska. Se svojí rozlohou 59 523 ha je největším národním parkem našich severních sousedů a také největším mokřadem v Evropě zapsaným v Ramsarské úmluvě (25 494 ha mokřin).

Osou celého parku je dolina řeky Biebrzy, která zde tvoří přirozené meandry a na jaře rozsáhlé rozlivy vody. Kromě lučních mokřadů jsou součástí parku trvale podmáčené lesy tvořené vrbami, břízami a olší šedou, na sušších místech rostou borovice s jalovci a borůvkami v podrostu. V národním parku Biebrza bylo zaznamenáno 262 druhů ptáků, z toho 178 druhů hnízdících. Největšími lákadly jsou pro zahraniční ornitology bahňáci na tahu i hnízdící (břehouš černoocasý, vodouš rudonohý, bekasina větší), z dalších druhů orel volavý, orel křiklavý, konipas citronový a rákosník ostřicový, ale také rybáci, chřástali, jeřábi popelaví, dudek chocholatý atd. Kromě ptáků je možné se v parku setkat s losem, bobrem, vydrou a žijí tu i vlci a rysové. Nejvhodnější dobou k návštěvě je přelom dubna a května.

Zajímavá krajina a množství ptactva byli důvodem naší cesty na severovýchod Polska ve dnech 7.-11.5.2015. Výpravy se kromě autora článku zúčastnil Martin Došlý, Gedeon Kašpar a Vladimír Toman.

Do auta přisedám jako poslední už skoro za tmy v Jaroměři a poté jedeme s krátkými přestávkami celou noc přes Náchod, Wroclaw, Lodž a Waršawu. Do Národního parku Biebrza přijíždíme za světla a první zastávkou je Bagno Wizna v údolí řeky Narew. Je slunečné, ale chladné počasí a ze všech stran se ozývají ptáci v poněkud jiném složení, než jsme zvyklí od nás. Slyšíme nejméně tři dudky chocholaté (Upupa epops), několik slavíků tmavých (Luscinia luscinia), kukačky obecné (Cuculus canorus) a žluvu hajní (Oriolus oriolus). V kolmém břehu nad řekou si budují hnízdní nory břehule říční (Riparia riparia) a na pastvinách zpívají konipasi luční (Motacilla flava). V dálce loví potravu samec motáka lužního (Circus pygargus) a za řekou chodí po poli jeřábi popelaví (Grus grus). Na protějším břehu řeky Narew pozorujeme vodouše kropenatého (Tringa ochropus), vodouše bahenní (Tringa glareola) a rybáka černého (Chlidonias niger), opodál přelétají husy velké (Anser anser), rybáci bělokřídlí (Chlidonias leucopterus) a nad tím vším majestátně krouží orel mořský (Haliaeetus albicilla).
Po dvouhodinové procházce sedáme do auta a zanedlouho zastavujeme v obci Rus. Na kilometrové trase napočítáme 15 hnízd čápa bílého (Ciconia ciconia), který je v oblasti Biebrzy velice hojný a hnízdí početně snad v každé vesnici. V každém větším křoví opět zpívají slavíci tmaví, ozval se i krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnice slavíková (Sylvia borin) a dudci. U soutoku řek Biebrza a Narew protahuje patnáct rybáků černých, dva rybáci malí (Sterna albifrons) a rybák obecný (Sterna hirundo). Nedaleko nás toká vodouš rudonohý (Tringa totanus) a za řekami neustále přeletují hejna jespáků bojovných (Philomachus pugnax), kterých jsou v okolních mokřinách stovky. Jespák bojovný (polsky Batalion) je díky své početnosti symbolem národního parku. I
Odpoledne se zastavujeme na náměstí správního střediska oblasti ve městě Goniadz. V parčíku je kolonie havranů polních (Corvus frugilegus) a nad městem létají rorýsi obecní (Apus apus). Lokalita Dluga Luka je rozsáhlý mokřad zarostlý ostřicemi a rákosem. V pozdním odpoledni tu pozorujeme břehouše černoocasé (Limosa limosa) opakovaně pronásledující nad hnízdištěm motáka lužního, lovící motáky pochop (Circus aeruginosus), kolihy malé (Numenius phaeopus), několik rákosníků ostřicových (Acrocephalus paludicola), tokající bekasiny otavní (Gallinago gallinago) a tři pustovky (Asio flammeus). Nedaleko naší pozorovatelny se k večeru objevil mohutný los a v klidu se popásal.
Dnes naposledy se zastavujeme na pozorovatelně u kanálu Rudzki. V okolí zpívá několik slavíků tmavých, přelétá větší hejno rybáků bělokřídlých a z rákosin se ozývají dva bukači velcí (Botaurus stellaris). Na nedalekém kanálu pod vyhlídkou plave bobr a v dálce přechází losice s mládětem.
Sobotní ráno je opět slunečné. Vycházím na balkon domku, ve kterém jsme ubytováni na okraji vesnice Wolka Piaseczna a hned slyším dva dudky a skřivana lesního (Lullula arborea). Na vzdáleném poli se prochází jeřábi popelaví, čáp bílý a loví tu moták lužní.
Brzy po ránu se zastavujeme před Správou Národního parku Biebrza v obci Osowiec-Twierdza, kde si kupujeme víkendovou vstupenku za 12 zlotých na jednoho. Většinu dne se pak zdržujeme na lokalitě u vesnice Mscichy opět tvořenou rozsáhlým mokřadem a meandry řeky Biebrzy. Díky letošnímu suchému jaru je cesta k vyhlídce Bialy Grad téměř vyschlá a brodíme proto jenom na několika místech. V okolí cesty tokají bekasiny, ozývají se chřástali kropenatí (Porzana porzana) i jeden chřástal vodní (Rallus aquaticus), v keřích zpívají slavíci tmaví a budníčci větší (Phylloscopus trochilus). Vidět je skupina vran šedých (Corvus cornis) s jednou vránou černou (Corvus corone) a krkavec velký (Corvus corax). Ve značné dálce přeletuje velký dravec, pravděpodobně orel volavý (Aquila clanga), ale i přes pořízené fotografie je určení nejisté. Z rozhledny Bialy Grad je pěkný pohled na hnízdiště rybáků bělokřídlých a bahenních (Chlidonias hybridus), pozorujeme čápa černého (Ciconia nigra), pár ostřížů lesních (Falco subbuteo), vodouše tmavého (Tringa erytropus), lžičáka pestrého (Anas clypeata) a řadu dalších druhů.
Odpoledne se zastavujeme ve vesnici Brzostowo. Pozorovatelna je přímo u řeky a za ní jsou rozsáhlé mokřiny. Na nich hnízdí břehouši černoocasí, vodouši rudonozí a čejky chocholaté (Vanellus vanellus), opět pozorujeme stovky jespáků bojovných a volavky bílé (Egretta alba). Ve vzdálenosti jenom několika metrů prolétají kolem nás tři rybáci malí.
Z vyhlídky u vesnice Burzyn je vidět značnou část údolí řeky Biebrzy. Do našeho seznamu přibývá slípka zelenonohá (Galinula chloropus) a dalších sedm losů.
V pozadí tři losi. Grobla Honczarowska je lužní les tvořený vrbami, břízami a olšemi s nesouvislým podrostem rákosu. K našemu překvapení žije v tomto biotopu strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) nebo cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides). Zastavuji se a delší dobu pozoruji zdejší budníčky zpívající neustále to svoje cilp-calp. Jsou světlejší než ti naši, více šedí a s výrazným nadočním proužkem. Jde o budníčka menšího východoevropského (Phylloscopus collybita abietinus), se kterým se v době tahu setkávám často i u nás.
S blížícím se večerem se zastavujeme na posledním místě, na lokalitě Barwik. Prohánějí se tu nejméně tři kukačky obecné, blízko nás přelétá krásný samec motáka lužního, zpívá cvrčilka zelená (Locustella naevia), ale toku bekasin větších (Gallinago media), které tu mají hnízdit, jsme se nedočkali. Místo nich kolem nás prolétají s přicházející nocí „jenom“ sluky lesní (Scolopax rusticola).
V neděli se chystáme objet severní část národního parku. Martin ráno obešel okolí našeho dočasného bydliště a napočítal sedm dudků. Brzy po ránu zastavujeme za vesnicí Stare Dolistowo, kde nacházíme na malé bažince párek konipasů citronových (Motacilla citreola). Opodál se ve vysoké trávě prochází pár kolih velkých (Numenius arquata) a je tu i několik pěkně zbarvených bramborníčků hnědých (Saxicola rubetra).
V zapadlé vesničce Kopytkowo poprvé slyšíme zpěv hýla rudého (Carpodacus erythrinus). Za vesnicí přelétá pár motáků lužních a na loukách jsou hojní konipasi luční, jsou tu i rákosníci ostřicoví, pár břehoušů a vodoušů rudonohých a na poli koroptve polní (Perdix perdix).
Odpoledne přejíždíme do oblasti zvané Cerwone Bagno – Grzedy. Jde o rozsáhlé smíšené a většinou podmáčené lesy střídající se s loukami a pastvinami. Tady pozorujeme lejska šedého (Muscicapa striata), černohlavého (Ficedula hypoleuca) a malého (Ficedula parva), budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix) nebo králíčka ohnivého (Regulus ignicapillus). Ze šplhavců jsme viděli krutihlava obecného, žlunu šedou (Picus canus) a strakapouda prostředního (Dendrocopos medius). Nedaleko příjezdové cesty tokají nad pastvinami po obou stranách bekasiny. V blízké vrbině zpívá budníček větší východoevropský (Phylloscopus trochilus acredula). I s tímto poddruhem jsem se dvakrát setkal i u nás. Má potlačenou žlutou barvu na krku a hrudi a je celkově šedý.
Když přijíždíme do lokality Kuligi, vidíme několik ornitologů s monokuláry. Jde o britské birdwatchery s polským průvodcem. Všichni mají monokuláry namířené na orla křiklavého (Aquila pomarina) stojícího v dálce na stromě. Při debatě s nimi proti nám vylétá pár morčáků velkých (Mergus merganser). Po půlhodině se loučíme a směřujeme k jezeru Dreństwo. Na hladině je asi dvacet potápek roháčů (Podiceps cristatus), pár hoholů severních (Bucephala clangula) a potáplice severní (Gavia arctica), která se ale po chvíli zvedá a přidává se ke třem potáplicím táhnoucím nad jezerem směrem na sever. Začíná citelně pršet, a proto se vracíme na naši základnu. Neúnavný Martin a Gedeon se večer vypravili k blízkému mokřadu u města Goniadz, kde se setkali se švédskými ornitology. Ti jim prozradili místo s výskytem sovy pálené (Tyto alba) a tím se náš seznam uzavřel na 134 druzích ptáků pozorovaných za 3 dny v Národním parku Biebrza a k tomu můžeme přidat ještě 14 losů.
Napsal: Ladislav Jasso

 

BIRDWATCHING.CZ

Po vyplnění údajů vám bude zřízen ZDARMA účet pro přístup do naší databáze ptáků ČR včetně návodu a můžete si svá pozorování evidovat elektronicky a online. V případě dotazů nás kontaktujte.


Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

 

Fatbirder's Top 1000 Birding Websites
Vláďa Teplý

Vláďa Teplý

Robert

Robert "Dodin" Doležal

Jirka Šafránek

Jirka Šafránek

Honza Haber

Honza Haber

Jarda Vaněk

Jarda Vaněk

Laďa Jasso

Laďa Jasso

František Kopecký

František Kopecký

Petr Suvorov

Petr Suvorov

Libor Schröpfer

Libor Schröpfer

birdfoto2018  herman2018  music sklep  supora2018  zahrada2018 
birdwatcher2018  hok2018  jarda vanek logo  koura2018  veber2017 
soucek2018  ak2018  rockpalace2018  rukaviceholik2018  birdtelemetry