Vrabec domácí je druhem úzce vázaným na přítomnost člověka. V současné době se vyskytuje téměř po celém

světě s výjimkou tropických oblastí, pouští a oblastí velmi chladných. V České republice byl vrabec až do začátku

80. let 20. století všeobecně známým a rozšířeným ptačím druhem. V posledních dvaceti letech je zaznamenáván

jeho postupný úbytek vedoucí až k lokálnímu vymizení. Jako synantropní a stálý druh žije v blízkosti člověka po

celý rok a přiživuje se tu u chovů drůbeže či jiných hospodářských zvířat. Jeho potrava je především rostlinná.

Hlavní složku tvoří zejména obilí, semena plevelů i zelené části rostlin a v teplejší části roku loví také hmyz.

Mláďata vrabci krmí mšicemi a dalšími drobnými druhy hmyzu (BREJŠKOVÁ 2003). V literatuře se uvádí, že je

vrabec domácí u nás rozšířen po celém území státu od nížin až po nejvýše položené obce. Optimálním prostředím

jsou pro něj vesnice a malá města s hospodářskými usedlostmi, která mu poskytují dostatek příležitostí ke hnízdění a

sběru potravy. Hustota osídlení v lidských sídlech dosahovala hodnoty 5,2-96,4 páru/10 ha v Praze, 11,2-61,3

páru/10 ha v Tachově a až 151,7 ex./10 ha v Brně. Nejvyšší hustotu uvádí pro usedlosti s chovem domácích zvířat

NOVOTNÝ 1970, a to 171,4-542,8 ex/10 ha (ŠŤASTNÝ 1996). Nutno dodat, že všechny tyto údaje pocházejí z

doby, kdy byl vrabec domácí u nás ještě naprosto běžným ptákem.

Abych zjistil, jak je to s početností vrabce na počátku třetího tisíciletí, rozhodl jsem se v zimách 2001/2002 a

2002/2003 provést sčítání vrabců domácích v co největším počtu obcí. Zároveň jsem se také snažil hledat příčiny

jejich radikálního úbytku.

Cíl a metodika

Cílem mé práce byla snaha zjistit početnost vrabců domácích v intravilánech jednotlivých obcí od malých osad až

po velká města, od horských středisek Krkonoš až po vesnice v Polabí. Sčítání jsem prováděl v zimním období od

1.12. do 28.2., kdy jsou vrabci v hejnech. Nejsnadněji se dali vrabci vyhledat za slunečného počasí přibližně od Tří

králů (6.1.) do konce února, kdy bylo jejich čimčarání slyšet na větší vzdálenost někdy až 100 m. Sčítání jsem

prováděl tak, že jsem procházel obce pomalou chůzí rychlostí asi 3 km za hodinu a zaznamenával všechny vrabce

domácí do vzdálenosti 50 m od zvolené trasy. Po 1 km chůze jsem tak zkontroloval plochu 10 ha. Ve větších obcích

jsem procházel jejich centra, panelová sídliště, okrajové zahradní čtvrti i okolí zemědělských objektů. Kromě vrabců

domácích jsem si zaznamenával i výskyt dalších druhů ptáků. Takto jsem prošel celkem 42 obcí Libereckého,

Středočeského a okrajově i Královehradeckého kraje. Kromě toho jsem srovnávací studii provedl v 8 obcích jižního

Slovenska v okresech Nové Zámky a Dunajská Streda.

Počet vrabců v hejnu jsem si zaznamenával přesně, pokud je bylo možné spočítat. Při větším počtu nebo u letícího

hejna jsem počet ptáků odhadoval na desítky ex. Za hejno jsem považoval 3 a více vrabců. Sledoval jsem také v

jakých dřevinách se vrabci v zimě zdržují. Zkoumané území jsem si rozdělil na 3 celky zejména podle nadmořské

výšky a blízkosti hor.

Horské oblasti - do této kategorie jsem zařadil horská turistická střediska Krkonoš a Jizerských hor v nadmořských

výškách 600 – 860 m n m.

Podhůří a pahorkatiny – do této kategorie jsem zařadil obce zejména v podhůří Krkonoš a Jizerských hor v

nadmořské výšce 250 – 700 m

Nížiny – sem patří obce do nadmořské výšky 250 m v Pojizeří, Polabí a na Jičínsku

Horské oblasti

Obce v horských oblastech Krkonoš a Jizerských hor se vyznačují chladným klimatem a pro vrabce domácího stály

vždy na okraji areálu jeho rozšíření . Navíc místní populace vrabců byly vždy málo početné a izolované. Vrabec se

prokazatelně ve většině horských středisek ještě před 20 lety vyskytoval v průměrném počtu asi 5 párů (FLOUSEK

& GRAMSZ 1994), ale v současné době jsem jeho zimní výskyt neprokázal. V těchto obcích jsem zjistil pouze

jediný chov drůbeže. Zjištěné výsledky uvádí Tab. 1.

Tabulka 1

Obec kvadrát km vrabci

Harrachov 5258 5 0

Jizerka 5158 2 0

Pec pod Sněžkou 5360 2 0

Rokytnice n. Jizerou 5258 3 0

Špindlerův Mlýn 5259 3 0

Celkem 15 0

Podhůří a pahorkatiny

Do této kategorie jsem zařadil všechny mnou projité obce s nadmořskou výškou nad 250 m v podhůří Jizerských

hor a Krkonoš. Města v tomto regionu se vyznačují značným podílem průmyslové výroby, vesnice jsou relativně

malé a s nižší hustotou zástavby. Zemědělská výroba je omezena na menší plochy. Počty chovů drůbeže, králíků

nebo i skotu jsou zde v porovnání s oblastmi nížin zřetelně nižší. Populace vrabců v jednotlivých obcích jsou

relativně izolované, oddělené lesy nebo údolími řek. Zjištěné údaje uvádí Tab. 2.

Tabulka 2

Obec kvadrát km vrabci hejna ex/10 ha dominance%

Bozkov 5358 2 12 1 6 15

Chuchelna 5357 3 6 1 2 3,4

Jablonec n.J. 5258 1,5 10 1 6,7 14,7

Jesenný 5358 4 48 5 12 34

Jičín 5558 3 21 1 7 7,8

Jilemnice 5359 2 14 4 7 23

Lestkov 5457 1 23 2 23 52,3

Loužnice 5257 2 0 0 0 0

Semily 5358 5 19 4 3,8 3,4

Tatobity 5457 2,5 36 5 14,4 31,9

Turnov 5456 6 74 5 12,3 11,8

Valteřice 5359 2 0 0 0 0

Vesec 5457 2 32 3 16 10,6

Vrchlabí 5359 3 84 10 28 48,6

Vysoké n.Jiz. 5358 3 16 3 5,3 8,2

Záhoří 5357 6 89 11 14,8 27,5

Zásada 5257 3 22 2 7,3 13,8

Železný Brod 5357 6 51 6 8,5 10,6

Celkem 57 557 64 9,8 15,6

Nížiny

Do této kategorie jsem zařadil všechny obce s nadmořskou výškou do 250 m v Pojizeří, Polabí a v okolí Kopidlna

na Jičínsku. Většina obcí se nachází v zemědělské krajině obklopené obilnými lány a ve vesnicích jsou stále ještě

rozšířené chovy domácí drůbeže. Populace vrabců jsou zde poměrně stabilní a mohou se mezi jednotlivými obcemi

vzájemně doplňovat. Ve většině obcí s výjimkou Libčic nad Vltavou, Mladé Boleslavi, Neratovic a Příbor jsem

sledoval kromě počtu vrabců domácích také počet chovů drůbeže. Dále jsem sledoval vzdálenost zimních hejn

vrabců od chovů drůbeže, vazbu vrabců na ptačí krmítka, hustotu silničního provozu i hnízdní příležitosti atd. Podle

možností jsem také sledoval početnost vrabců v objektech zemědělských družstev. Z dalších druhů ptáků jsem se

zaměřil na ty, které mají v zimním období podobnou skladbu potravy – vrabec polní, strnad obecný, zvonek zelený,

hrdlička zahradní a snažil se zjistit nějakou vazbu mezi nimi a vrabcem domácím. Zvlášť pečlivě jsem sledoval

početnost krahujce obecného jako nejdůležitějšího predátora. Zjištěné výsledky uvádí Tab. 3.

Tabulka 3

Obec kvadrát km vrabci hejna ex/10 ha chovy chovy/10 ha vrabec/chov krahujec dom%

Libčice n.V. 5852 4 70 8 17,5 24

Ml. Boleslav 5555 3 68 6 22,7 24,7

Neratovice 5753 6 120 7 20 11,8

Příbory 5753 2 24 3 12 12,9

Celkem 15 282 24 18,8 18,4

Březina 5456 2 110 6 55 10 2 11 0 54,5

Dol. Bousov 5556 3 121 6 40,3 5 1,7 24,2 1 55,8

Doubrava 5456 1,5 78 4 52 8 5,3 9,7 0 72,9

Cholenice 5657 1 52 3 52 6 6 8,7 1 66,7

Kněžmost 5556 3 144 13 48 5 1,7 28,8 0 34,6

Kopidlno 5657 3 143 10 47,7 14 4,7 10,2 0 60,6

Mn. Hradiště 5455 6 235 12 39,2 13 2,2 18,1 2 43,8

Přepeře 5456 2,5 56 10 22,4 6 2,4 9,3 1 23,6

Příšovice 5456 2 113 14 56,5 8 4 14,1 0 54,3

Sobotka 5556 3 47 6 15,7 2 0,7 23,5 0 37,0

Svijany 5456 2 71 3 35,5 6 2 11,8 1 23,5

Vršce 5657 1,5 5 2 3,3 7 4,7 1,4 1 10,4

Všetaty 5653 2,5 173 5 69,2 9 3,6 19,2 1 77,2

Žďár 5456 2 66 7 33 3 1,5 22 0 18,0

Žehrov 5456 1,5 12 2 8 3 2 4 0 10,2

Celkem 36,5 1426 103 39,1 105 3,2 14,4 8 42,9

Abych mohl porovnat svoje výsledky uvedené v Tab. 3 s jinými, rozhodl jsem se provést srovnávací studii v

oblasti, kde je vrabec domácí dosud stále ještě hojným a dominantním druhem, tak jako tomu bylo do začátku 80. let

20. století u nás v Čechách. Ve dnech 16.-21.2.2003 jsem prošel 8 obcí jižního Slovenska v okresech Nové Zámky a

Dunajská Streda. Zde jsem sledoval stejné ukazatele jako v českých obcích. Zjištěné výsledky uvádí Tab. 4.

Tabulka 4

Obec kvadrát km vrabci hejna ex/10 ha chovy chovy/10 ha vrabec/chov krahujec

dom%.

Bardoňovo 7678 2 218 9 109 27 13,5 8,1 1 69,6

Bešeňov 7975 3 320 14 106,7 19 6,3 16,8 0 51,2

Podhájska 7876 5 690 17 138 33 6,6 20,9 1 97,0

Pozba 7678 2 270 5 135 24 12 11,3 1 95,4

Radava 7975 3 420 10 140 31 10,3 13,5 1 71,7

Trávnica 7876 3 363 21 121 62 20,7 5,9 0 71,2

Velké Lovce 7976 3 440 17 46,7 34 11,3 12,9 1 93,4

Veľký Meder 8172 2,5 315 11 126 14 5,6 22,5 1 65,8

Celkem 23,5 3036 104 129,2 244 10,4 12,4 6 76,9

Výsledky

V zimách 2001/2002 a 2002/2003 jsem v České republice provedl sčítání vrabců domácích v celkem 42 obcích, při

kterém jsem nachodil 123,5 km. Zkoumané území jsem si rozdělil na 3 celky podle nadmořské výšky a blízkosti hor,

a to na horské oblasti, podhůří a pahorkatiny a nížiny. Srovnávací výzkum jsem provedl v 8 vesnicích jižního

Slovenska, kde jsem nachodil celkem 23,5 km. Souhrnné výsledky sčítání vrabců ukazuje následující Tab. 5.

Tabulka 5

Region km vrabci hejna ex/10 ha dominance%

Horské oblasti 15 0 0 0 0

Podhůří a pahorkatiny 57 557 64 9,8 15,6

Nížiny v Čechách 51,5 1708 127 33,2 43,7

Celkem 123,5 2265 191 18,3 24,6

Slovensko 23,5 3036 104 129,2 76,9

Z předchozí tabulky zcela jasně vyplývá, že v České republice vrabec domácí snižuje směrem do hor svou

početnost. V horských obcích Krkonoš a Jizerských hor se v současné době v zimě pravděpodobně nevyskytuje. V

podhorských oblastech jeho početnost značně poklesla na pouhých 9,8 ex/10 ha při 15,6 %dominanci a v některých

obcích nebo jejich částech už patrně vymizel také. Poměrně hojný je vrabec domácí ještě v nížinách zejména ve

větších vesnicích nebo menších městech. Zde jsem vrabce nacházel v zimní hustotě 33,2 ex/10 ha při 43,7 %

dominanci. Po určitých zkušenostech získaných při sčítání jsem zjistil, že hejna vrabců nejsou rozmístěna po obci

náhodně, ale jejich stanoviště má vazbu na chovy drůbeže. Tak jsem zjistil, že zimní hejna vrabců domácích jsou ve

vzdálenosti 0 - 50 m /průměrně 20 m/ od těchto chovů. Proto jsem ve většině obcí v nížinách sčítal také chovy

drůbeže a porovnal je s výsledky z jižního Slovenska. Zjištěné výsledky ukazuje Tab. 6.

Tabulka 6

Stát km vrabci chovy chovy/10 ha vrabec/chov vrabec/ hejno hejno/10 ha krahujec/10 ha

Čechy 36,5 1426 105 3,2 14,4 13,8 2,8 0,22

Slovensko 23,5 3036 244 10,4 12,4 29,2 4,4 0,26

S použitím předchozí tabulky lze zjistit, že je mezi obcemi v nížinách České republiky a Slovenska srovnatelný

počet vrabců domácích na jeden chov drůbeže(Čechy 14,4 ex, Slovensko 12,4 ex). Srovnatelný je i počet krahujců na

jednotku plochy (Čechy 0,22/10 ha, Slovensko 0,26/10 ha). Srovnatelné jsou i hnízdní příležitosti pro vrabce nebo

třeba i počet a druhové složení dřevin, ve kterých se vrabci v zimě ukrývají před krahujcem. Co se týče hustoty

silničního provozu, je v Čechách větší, je u nás více nových osobních automobilů, ale rozdíl není zejména na

vesnicích příliš velký. Značný rozdíl je však v počtu vrabců domácích a v počtu chovů drůbeže. Zatímco v Čechách

užitková domácí zvířata včetně drůbeže postupně ubývají, na Slovensku jsou chovy slepic, kachen, krůt, holubů

nebo i domácích prasat na vesnicích stále ještě běžné. Počet chovů drůbeže na 10 ha je tu 3,3 x vyšší než v Čechách a

počty vrabců jsou tu 3,9 x vyšší.

Příčiny ubývání

1. Nedostatek potravy v zimě způsobený úbytkem chovů domácích zvířat

Vrabec domácí téměř úplně opustil objekty zemědělských družstev a dnes obývá ve stále menším počtu města a

vesnice. Co je příčinou takovéto změny?

V 60. letech 20. století se zabýval populací vrabců v objektu státního statku Slezské Rudoltice (NOVOTNÝ 1970).

Na jedné jediné budově hnízdilo v letech 1963-65 24-76 párů vrabců a jejich počty po vyhnízdění (srpen) dosahovaly

v jednotlivých letech 312-718 ex. V současné době se v objektech zemědělských družstev vrabci buď nevyskytují

vůbec nebo jenom v malém počtu maximálně několika desítek kusů. Co se tedy změnilo?

Z objektů zemědělských družstev zmizelo volně ložené obilí, kde měli vrabci potravu po celý rok jako u

prostřeného stolu. Rovněž stohy slámy s nedostatečně vymlácenými klásky už jsou minulostí. Pamětníci vzpomínají,

že takovéto stohy byly vrabci doslova obsypány. Další příčinou úbytku potravy je dnešní racionální bezztrátové

krmení skotu šrotem. Rovněž dokonalejší sklizeň obilí, následné zaorání strniště a nízké ztráty při převozu obilí patří

jistě mezi příčiny postupného úbytku vrabců. Domnívám se, že i zvýšená hygiena v chovu zvířat a odvoz hnoje hned

po úklidu na polní hnojiště má vliv na množství hmyzu ve chlévech a tedy i na množství potravy pro mláďata v době

hnízdění.

K podobným negativním změnám pro vrabce došlo i na vesnicích a zejména ve městech. Ještě v 60.-70. letech 20.

století bylo na vesnicích plno domácích zvířat - drůbeže, králíků, holubů, domácích prasat, koz i skotu. Chemické

přípravky na hubení hmyzu se ještě nepoužívaly nebo jenom v omezeném množství. A vrabci neměli po celý rok

nouzi o potravu. Od té doby se počty domácích zvířat radikálně snížily a s tím se snížila i potravní nabídka. Spolu s

tím a s pomocí zahradní chemie se snížilo i množství hmyzu, včetně mšic a much, které jsou hlavní potravou pro

mláďata v prvních dnech života. Úbytek potravy způsobený úbytkem chovů domácích zvířat, zejména drůbeže,

považuji tedy za prioritní příčinu úbytku vrabců domácích u nás. Zejména zimní období není pro stálého ptáka,

jakým vrabec bezesporu je, snadné přežít. Na rozdíl od něj jsou ostatní zrnožraví ptáci schopní v zimním období za

potravou přeletovat na pole, na polní hnojiště nebo do jiné i vzdálenější obce. Při svých zimních toulkách jsem

samozřejmě našel i vrabce, kteří nebyli na chovech drůbeže závislí. Živili se s ostatními ptáky na krmítkách nebo ve

městech zbytky pečiva a odpadky, ale bylo jich velice málo. Tak jsem například v březnu 2003 prošel centrum Prahy

a za celý den jsem objevil v parku na Kampě pouze 5 vrabců.

2. Predátoři

Za nejdůležitější přirozené nepřátele vrabce domácího považuji krahujce obecného (Accipiter nisus) a kunu skalní

(Martes foina). V 60. letech 20. století tvořil vrabec v zimě 37,2-55 % potravy krahujce, zatímco v létě jenom 15,4 %

(HUDEC 1983, HUDEC &ČERNÝ 1977 ). Úmyslně uvádím předchozí údaj v minulém čase, protože v současné

době bude jistě podíl daleko menší. Přesto krahujci mohou počty vrabců v zimě výrazně snížit a v některých menších

obcích i značně zdecimovat. Na druhou stranu krahujec nemá citelný podíl na celoplošném snížení stavu vrabců u

nás. Svou prací jsem prokázal, že ve vesnicích jižního Slovenska je krahujec v zimě nepatrně početnější (0,26 ex./10

ha) než v Čechách( 0,22 ex./10 ha), ale počty vrabců jsou tam přesto vyšší. Vrabec o svém úhlavním nepříteli dobře

ví a docela zdárně se mu brání ukrýváním v keřích a hustých korunách stromů. Nejčastěji se v zimě ukrývají v

pámelníku bílém (Symphoricarpos rivularis), ptačím zobu obecném (Ligustrum vulgare), růži šípkové (Rosa canina),

smrku stříbrném (Picea pungens), zeravu západním (Thuja occidentalis), hromadách ořezaných větví a na Slovensku

často v hustých keřích kustovnice cizí (Lycium barbarum).

Dalším významným nepřítelem vrabců domácích je v posledních letech pomnožená kuna skalní, která jim plení

hnízda a loví vrabce v nočních úkrytech. Svůj podíl na nižší hnízdní úspěšnosti vrabců může mít i straka obecná

(Pica pica) a kočka domácí. Domnívám se, že v současné době nemá žádný nebo jenom nepatrný podíl na snižování

stavu vrabců puštík obecný (Strix aluco), sýček obecný (Athene noctua), sova pálená (Tyto alba) nebo poštolka

obecná (Falco tinnunculus), jak se v některé literatuře uvádí.

3. Automobilismus

Rozvoj automobilové dopravy v posledních 20 letech má jistě nezanedbatelný vliv na populaci vrabců u nás. Podle

dostupných údajů Ministerstva vnitra ČR bylo k 1.1.2003 v České republice evidováno 5 740 823 vozidel, z toho 3

648 905 osobních aut. Průměrné stáří aut ke stejnému datu bylo 12,7 roku. K 1.1.1987 u nás bylo evidováno 1 333

643 osobních automobilů a to tedy znamená, že za posledních 16 let došlo k nárůstu o 273%. Hustota silničního

provozu je dnes zejména ve městech opravdu značná.

Vrabci domácí v době hnízdění, jak jsem vypozoroval, sice preferují stavení s chovy drůbeže, ale hnízdí i v

centrech měst, průmyslových objektech a na sídlištích. Důležitá jsou pro ně místa vhodná pro stavbu hnízda, protože

i těch v posledních letech přece jen ubylo. Dospělí vrabci jsou na silnicích velice opatrní a přejet se nenechají, ale

mnoho nezkušených čerstvě vylétlých mláďat padne každý rok za oběť stále hustějšímu automobilovému provozu.

Auta mohou mít na mortalitu vrabců i nepřímý vliv. Ti se často koupou a pijí vodu z kaluží na ulicích a ta je

kontaminovaná oleji, škvárou a posypovými solemi.

Z vyasfaltovaných silnic a chodníků voda po dešti rychle odteče a vrabci ve městech se nemají kde koupat, pít a

popelit se. Navíc v centrech měst neseženou ani materiál na stavbu hnízda jako je seno, sláma nebo peří.

Jedna z nejnovějších britských teorií dává pokles výskytu vrabců do přímé souvislosti se zavedením bezolovnatého

benzínu. Při jeho spalování se uvolňuje toxická sloučenina, která hubí drobný hmyz potřebný pro krmení malých

vrabčat (HRDOUŠKOVÁ 2003). S tímto názorem nemohu souhlasit. Porovnával jsem hustotu silničního provozu i

věkové složení aut ve dvou studovaných oblastech Čech a Slovenska. Rozdíl není příliš významný, ale vrabců je

přesto ve slovenských vesnicích 3,9krát víc. Příčiny úbytku musíme hledat někde jinde.

Odhad početnosti pro Českou republiku

Sčítání vrabců domácích se u nás provádělo v 80. letech 20. století při zimním a hnízdním mapování ptáků. V

zimách 1982-85 byl počet vrabců v ČR odhadnut na 4-8 milionů jedinců (BEJČEK et al 1995) a v letech 1985-89 v

hnízdním období na 3-6 milionů párů (ŠŤASTNÝ et al 1996). Evropská populace čítá odhadem 60 - 200 milionů

párů a hnízdní hustota je odhadována na 100 - 400 hnízdních párů na km2. V České republice jsou podle evropské

literatury 4 miliony hnízdících párů (HAGEMEIER & BLAIR 1997).

Pro odhad početnosti vrabců domácích jsem použil internetové stránky Ministerstva vnitra ČR, kde jsem si

vyhledal počet obyvatel všech obcí, kterými jsem při zimním sčítání vrabců prošel. V těchto obcích žilo k 1.1.2003

celkem 165 039 obyvatel a 2265 vrabců domácích. Jednoduchým výpočtem jsem pak zjistil, že na 1 vrabce připadalo

téměř 73 obyvatel. Dále jsem spočítal, že ve vesnicích do 1500 obyvatel je vrabec ještě poměrně hojným ptákem a

průměrně připadá 1 ex na 10 obyvatel. Ve městech se naopak stává ptákem vzácnějším a připadá tu 1 ex na 119 lidí.

Je jisté, že jsem nemohl spočítat všechny vrabce a skutečný poměr bude jistě nižší. Reálně by tedy mohl v celé ČR

připadat 1 ex na 30-40 obyvatel, a to by odpovídalo zimní početnosti 250-350 000 vrabců domácích. Na konci

hnízdního období (srpen) odhaduji stav na 1-1,5 milionu jedinců. Z toho tedy vyplývá, že za posledních 20 let

poklesl stav vrabců přibližně o 90%.

Závěr

Kdysi nejběžnější a všeobecně známý pták, jakým vrabec donedávna byl, je na ústupu. Vesnická stavení s drůbeží

a holuby na dvorku, krávou ve chlévě a hnojistěm u domu začínají být vzácností a vrabci tak přišli o své přirozené

prostředí, o potravu, o hnízdní příležitosti i o materiál na stavbu hnízda (peří). Moderní domky s pravidelně

udržovaným trávníkem, s bazénem a venkovním krbem zlepšují kulturu bydlení lidí, ale pro vrabce tu není místo.

Není se co divit, že dnešní děti už vrabce skoro neznají. V květnu 2003 jsem ve městě Semily provedl průzkum

zaměřený na znalost tohoto ptáka. Ukazoval jsem lidem preparovaného samečka vrabce domácího. Ze 104

dotázaných dětí ve věku do 15 let ho správně určilo pouze 18 tj. 17,3%. U obyvatel nad 15 let byla znalost přece jen

lepší. Ze 68 dotázaných ho správně určilo 47 tj. 69,1%. I to je bohužel ukazatel toho,že během jedné lidské generace

se stal vrabec domácí ptákem nehojným a místy až vzácným.

Literatura

BEJČEK V., ŠŤASTNÝ K. & HUDEC K. 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v České republice 1982-85. H + H,

MŽP ČR, Praha

BREJŠKOVÁ L. 2003: Pták roku 2003 – VRABEC DOMÁCÍ. Pbtisk Příbram

FLOUSEK J. & GRAMSZ B. 1999: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš, Atlas ptakow legowych Karkonoszy

(1991-1994). Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí

HAGEMEIER E.J.M. & BLAIR M.J. (eds) 1997: The EBCC Atlas of European Breeding Birds: Their Distribution

and Abundance, T a A D Poyser, London

HRDOUŠKOVÁ M. 2003: Vrabec už není přemnožený škůdce, ale mizící chudák. MF DNES 25.1.2003

HUDEC K. & ČERNÝ W. 1977: Fauna ČSSR. Ptáci 2. Academia, Praha

HUDEC K. (ed) 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/II. Academia, Praha

NOVOTNÝ I. 1970: Breeding bionomy, growth and development of young House Sparrow (Passer domesticus,

Linné 1758). Academia, Praha

ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K. 1997: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. H +

H, Jinočany

Ladislav Jasso, Proseč 25, Semily, 513 01