Je sobota 27. února a v Pardubicích se koná schůze Východočeské pobočky ČSO. Ráno do auta přibírám Aleše Regnera a Lojzu Holuba a vyrážíme do Pardubic. Předpokládaný konec schůze připadá asi na třináctou hodinu, a tak se domlouváme, že bychom se mohli při zpáteční cestě trochu porozhlédnout po krajině Pardubicka.

Mimo jiné táhnout kulíci zlatí – u obce Vlčí Habřina jich bylo pozorováno v týdnu více než 300 ex. Tak proč se tam nepodívat. Zdejší lokality má z nás nejlépe zmapovány Lojza, a tak udává směr. Za obcí Sopřeč mě naviguje na polní cestu – podle něho má být dobré kvality. Nejprve to tak skutečně vypadá, ale asi po dvou stech metrech dochází k radikální změně a jízda připomíná spíš závod off roadů. Ohromné kaluže, hluboké koleje po traktorech a spousta bahna. Samozřejmě není kde se otočit, existuje jen cesta kupředu – jestli zastavím, tak se už nerozjedeme. Naštěstí je můj Ford Fusion dost vysoký, takže nakonec cestu zdoláváme, i když auto je k nepoznání. Po této rallye vložce konečně přijíždíme do obce Vlčí Habřina a hned za obcí se rozkládá pole, kde byli pozorováni kulíci zlatí. Pomalu přestávám proklínat Lojzu a koukám, kde zastavit, abych netvořil překážku na silnici. Na okraji pole již parkuje modrá škodovka a v ní tři osoby s dalekohledy. My zaparkujeme opodál na polní cestě – auto se už se stejně víc zaneřádit nedá. Vylézáme a Aleš rozkládá stativák a začíná počítat kulíky.

ilustrační fotografie hejna kulíků zlatých z jedné lokality na Královéhradecku

Několikahektarový lán je jimi doslova posetý, mezi nimi je jen několik desítek čejek. Já vytahuji binokulár a začínám počítat také. Za chvíli mě berou křeče do rukou, ale nechci počítání přerušit, abych se v tom neztratil. Již po chvíli je jasné, že kulíků je podstatně víc, než jich bylo v týdnu uvedeno na Avifu. S počítáním končím téměř nastejno s Alešem a sdělujeme si výsledky. Je až neuvěřitelné, jak jsme se přes velkou sčítanou plochu shodnuli. Já napočítal binokulárem 465 kulíků, Aleš monokulárem 460. Také jsme se shodnuli na tom, že na poli je několik terénních vln za které není vidět a je jisté, že i za jimi budou nějací kulíci. Jejich skutečný počet bude jistě přes 500 ex. Ještě před zahájením počítání mám telefonický hovor s Alešem Zvárou, který u Proudnického rybníka objevil mezi husami polními bernešku bělolící. Chvíli uvažujeme jestli tam vyrazit, ale pak vítězí názor, že se raději ještě porozhlédneme po bližším okolí. Od kulíků vyrážíme směrem o obci Dolany, kde se chceme v okolí zemědělského družstva porozhlédnout po chocholouších. Ještě než dorazíme do Dolan, všímáme si poměrně daleko v polích hejna labutí. Zastavujeme, protože co kdyby byla mezi nimi nějaká zpěvná. Labutí je třicet a všechny jsou bohužel velké. Stranou od labutí si však všímám dvou ptáků o kterých jsem si v první chvíli myslel, že jde o volavky popelavé, ale při bližším pohledu je zřejmé, že jde o pár jeřábů popelavých. Jsou to určitě ptáci z Bohdanečského rybníka, kde mají své hnízdiště. Poté, co je pokocháme jeřáby projíždíme obcí Dolany a za obcí zastavujeme u zemědělského objektu. Již při zastavování si všímáme docela na poli hejna husí, které je vzdálené nějakých 300 metrů od nás. Aleš začíná pátrat v husím hejnu po nějaké raritě, já s Lojzou se zatím obcházíme objekt vepřína a pátráme po chocholouších. Ty sice nenacházíme, ale na poli za vepřínem nás čeká překvapení. Na strništi se zde pase 13 husic nilských a s nimi jako prémie, ještě jedna husice liščí.

husici liščí jsme v tomto biotopu opravdu nečekali

Vracíme se k silnici, abychom husice obešli. Snažím se husice dostat do zákrytu, abych je mohl vyfotografovat pokud možno všechny pohromadě. Mezi tím nám něco přeletí nad hlavou a k hejnu se přidávají další tři husice nilské, je jich tedy už 16 ex – to je dost mimořádný počet. Aleš mezi tím hlásí, že napočítal asi 1100 ex. hus polních a asi 100 ex. hus běločelých. Přesně opačný poměr obou druhů, než v pondělí na jižní Moravě. Po vyfotografování husic přejíždíme k dalšímu zemědělskému objektu a opět hledáme chocholouše. Ačkoliv jeden kolega je z těchto míst hlásil, tak my tentokrát štěstí nemáme. Profukuje ledový vítr a my jsme oblečeni spíš na tu schůzi než do terénu. Jsme už docela promrzlí a tak pomalu směřujeme k domovu. Cestou z auta ještě registrujeme některé běžnější ptačí druhy – např. několik stovek kvíčal, špačky, konipasa bílého, káně lesní, poštolky obecné atd. Prostě již nic takového, co by nás donutilo vylézat do zimy. I tak považujeme naši zpáteční cestu ze schůze za vydařenou. Napsal Jarda Vaněk

místo chocholoušů jsme objevili husice nilské