Na státní svátek 17. listopadu máme domluveno s Vláďou „vydrancování“ jezera Milada a Most. Poprvé vyrážím novou oktávkou, a tak si raději beru větší časovou rezervu. Už při nakládání věcí si lebedím u výhody velkého kufru, který oktávka kombi má. I když opět předpovědi vyhrožují deštěm, je celou cestu výborné počasí. Na srazu jsem pomalu o hodinu dříve, a tak zastavuji na benzínce nedaleko srazu a tu hodinu trávím rozjímáním a čtením emailů, na které jsem v týdnu nebyl ochotný plýtvat časem. Druhá část výpravy přijíždí včas, sice cosi říkají o husté mlze, kterou projížděli, ale kdo by tomu věřil, když tady svítí sluníčko. Rychle se rozhodujeme o pořadí – Milada a pak Most. Vymotáme se z Mostu a míříme na Bílinu, Teplice a Ústí a v továrním komplexu za Ústím vjíždíme na Miladu. Po cestě se začíná nad údolími ukazovat nakupená mlha, která houstne, čím blíže jsme k Miladě. Spadne i pár kapek. Prokličkujeme přes přejezd a parkujeme nad Miladou, kterou víc tušíme, než vidíme. Klidně tu můžu pokračovat otřepanou frází… Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, ba možná ještě o kousek dál se nachází jezero Milada… ale jsme optimisté – jak říká kamarád Jára Cimrman – pesimisté se mají popravovat!! Je 9 hodin (Roberte, sleduješ?? Začínám psát i čas!!!!). Vybalíme stativy, oblečení a vydáváme se na cestu k Miladě. Na hladinu není pro mlhu ani vidět, jen sem tam šedé stíny jako bludní Holanďané se vynoří z mlhy – kachny divoké. Vyrážíme po cestě okolo jezera a s každým krokem se mlha zvedá. Na první zastávce už vidíme aspoň na 100 m a tak si vychutnáváme pár stovek lysek s poláky velkými. Prohlížíme je důkladně, pátráme po hoholkách. K lyskám se přidávají ještě potápky roháči. Měníme stanoviště. Viditelnost je zase o něco lepší. Z louky před námi se zvedá samice motáka pilicha, která zakrouží nad lesíkem a vrací se pronásledovaná kání lesní. Okolo nás přeletí dvě konopky obecné a v rákosí poletují sýkory koňadry. Další zastávka je na menší pláži, taky už daleko od nás nacházíme dvě potáplice severní, jak se potápějí. Směřují naším směrem, tak věříme, že se ještě potkáme. Jinak je tu neuvěřitelné množství lysek černých a máme první chocholačku. Mouřenín mezi kominíky. Pomalou chůzí pokračujeme k vyvýšenému můstku, hejno 9ti zvonků se zvedne z louky a proletí okolo nás. Setkáme se s nimi dnes ještě častěji. Na zvýšeném můstku máme větší rozhled. Už vidíme na druhý konec Milady. Mlha se pomalu zvedá, ale je bezvětří. Okolo nás opět lysky a kádéčka. Zajímavé hejnko šesti kachen je opodál hlavní skupiny. Turpani hnědí! Dlouho si vychutnáváme nádherné turpany ve svých dalekohledech, než se poplašeně zvednou a mizí na konec Milady, kam konečně míříme i my. Z jednoho stanoviště sledujeme bažanta obecného, jak si na protějším břehu vyhrabává ve stráni potravu. Opět okolo nás přeletí hejno pěvců, tentokrát jde o strnady obecné a jeden strnad rákosní na sebe upozornil hlasem, dohledat ho už byla otázka času. Dostáváme se ke konci jedné poloviny Milady. K našemu překvapení tu mimo roháčů, kachen divokých, všudypřítomných lysek najdeme i naši skupinku turpanů, která plave asi 80 m od nás. Využíváme každé jejich ponoření, abychom udělali pár kroků blíže. Dostali jsme se k turpanům poměrně blízko, než změní směr a míří na volnou hladinu. Otáčíme se. Okolo nás letí 4 morčáci velcí a míří na začátek Milady. Viditelnost je už výborná. Spousta lysek a kachen divokých se vyskytuje ve větších či menších skupinkách u protějšího břehu. Na zpáteční cestě nás pár metrů doprovází zvědavé sýkořice vousaté, které co chvíli vylétnou na vrcholek rákosí, aby vzápětí zapadly do rákosové džungle. Pokoušíme se fotografovat. Další parádní zastávka je díky potáplicím. Obě se potápí a loví asi 60 m od nás. Zastavuje u nás vůz Městské policie a posádka se zájmem poslouchá Vláďův výklad o potáplicích. U pláží Milady vidíme nejméně 20 morčáků velkých a spoustu kachen. V 12:30 se vracíme, odkud jsme v devět vyšli. Vyrážíme na druhou stranu – směr k plážím. Dobíhám si do auta pro jídlo a Jardu s Vláďou doháním na první lavičce, kde nejen obědují, ale i pozorují a už hlásí, hoholové, 4x čírka obecná, 6x kopřivka obecná. Na drátech sedí 17 vran obecných. Najdeme i dvě husy velké. Pokračujeme až na pláže. Za cípem jsou vidět morčáci velcí, ale míhají se mezi keříky a tak nejdou přesně spočítat. Ukážou se tu také další hoholové a máme první dnešní volavku. Dává se do drobného deštíku. Obracíme se k autům a míříme na jezero Most.
Počasí se lepší, čím více se blížíme k Mostu. Nad jezerem Most svítí sluníčko, teploměr stále ukazuje +10 stupňů. Nad jezerem přesedne Jarka k nám do auta, jelikož mám povolení i k vjezdu. Objíždíme část jezera, abychom se dostali k jedinému možnému vjezdu. Všude jinde jsou na cestách zátarasy. U brány se závorou nastává obvyklá kontrola. Spojení s dispečinkem, kontrola průkazů a povolení a pak už můžeme vjet na cestu okolo jezera. Milada s hoholkami zklamala, tak doufáme, že budou tady. První zastávka a vytahujeme stativáky. Neuvěřitelné hejno lysek, které odhadujeme ho na pár tisíc a které se drží pohromadě. Tvoří velkou černou skvrnu na modré hladině. Letícího dravce registrujeme pozdě a tak zůstává bez určení. V dálce na keři bez listí svítí ťuhýk šedý. V zátoce pod strážní boudou jsou kachny divoké, kormoráni, poláci velcí a lysky. Koukáme na neuvěřitelný pás racků, který se táhne po celém jezeru, odhadem 6000 – 7000 racků?? Vedle racků chechtavých tu máme racky bělohlavé zhruba 150, racky bouřní 300. Přejíždíme dál a zastavujeme u asi 200 chocholaček. Mezi nimi se motá hohol severní a dvě kalholky! Dobrý úlovek!!! Popojíždíme autem, od vody je chlad, ale v autě je krásně teplo, tak si pochvalujeme mostecké safari. Jedeme krokem a z bodláků vylétá jeden stehlík za druhým, může jich tu být asi 20. U břehu jsou dvě potápky malé, překvapivě tu není žádná potápka rudokrká a ani potáplice. Dojíždíme na konec jezera, kde se pravidelně otáčíme. Přidáváme k dalším rackům ještě tři racky žlutonohé, kteří se houpají na vlnách na okraji hejna. Vystupujeme z auta a sledujeme tu neuvěřitelnou masu racků na vodě. I nad hlavou nám lítá snad 100 racků a je to scéna jako s Hitchcokových Ptáků. Na cípu sedí volavka popelavá, Dnes teprve druhá. A to se celý den motáme okolo vody! Vracíme se opět na začátek a míříme na druhou stranu. Smráká se rychle a chceme stihnout alespoň dojet ke kamenitým násypům, které vytvořily lagunu. Zastavujeme se na cestě a opatrně se dostáváme k velikému hejnu lysek. To je až neuvěřitelné, tolik lysek pohromadě jsem nikdy neviděl. U břehů se potápí další dvě potápky malé a okolo bójky plave asi 30 husí velkých. Všude jsou vidět kormoráni velcí. Potáplice ale žádná. Dojíždíme k násypům. Tam, stavíme stativáky, ale ještě se rozhlédneme po konopkách žlutozobých a sněhulích. Dneska na ně nemáme štěstí. Vidíme, jak vůz ochranky vyráží za návštěvníky, kteří nerespektovali výstražné cedule, aby je vrátil. Všude je tu vstup zakázán. Pak obracíme pozornost opět k ptákům. Jsou tu dvě velká hejna chocholaček, odhadujeme je na 1000 kusů. Mezi chocholačkami svítí asi 10 hoholů severních a stranou se drží 200 kopřivek obecných. Je půl páté a pomalu už není vidět, balíme a přemísťujeme se ke strážným, kde se musíme odhlásit z dispečinku. Kluky zavážím k jejich autu a po vlastní ose vyrazí domů. Já přemýšlím, kudy pojedu já. Nechce se mi motat silničkami okolo Žatce a vesničkami, a tak volím asi o 100km delší, ale pohodlnější a hlavně rychlejší cestu na Prahu po dálnici, kde uhnu na Plzeň a domů.