Delší dobu jsme uvažovali o výpravě na sever Evropy - do Laponska. Lákala nás vidina divoké severské přírody a pozorování dosud nepozorovaných druhů ptáků. Po zvážení všech možností cestování do oblasti tak vzdálené jsme se rozhodli pro zamluvení obytného vozu. Přišlo nám to nejpohodlnější a finančně nejvýhodnější. Není třeba řešit, kde a jak nocovat, navíc nikde po cestě nejsou dálniční poplatky. K řízení stačí řidičský průkaz sk. B, pokud se nepřekročí celková hmotnost 3,5t. Zbývalo zvolit obsazení výpravy s optimem 5 členů a naplánovat termín. Pro tuto cestu jsme vybrali období po letním slunovratu, kdy slunce nezapadá. Ptáci jsou tou dobou na svých hnízdištích a birdwatchingu se dá věnovat neomezeně.

Po několikaměsíční přípravě konečně nastal čas odjezdu. Den začíná krásným letním slunečným počasím, které nás doprovází po celý den. Sbalení na cestu vyrážíme v 6 ráno s Míšou vyzvednout zamluvený obytňák, přeskládáváme kupu věcí z auta a cestou z Přerova do Olomouce postupně nabíráme Tomáše, Romana a Dana. V 10 hodin v Olomouci najíždíme na dálnici směr Ostrava. Cesta k polským hranicím ubíhá rychle a kolem 11:00 je překračujeme. U Gliwic máme „uwaga“ a hodinu stojíme v zácpě. Pokračujeme na Czestochovu. Na odpočívadle u Radomska si kolem 14. hodiny dáváme krátkou pauzu a v řízení mě střídá Dan.

Projíždíme Piotrków Tribunalski a svištíme si to k Varšavě, kde po klidně ubíhající cestě nastávají první komplikace. Polské cesty nejsou sice ve špatném stavu, ale 50km před hlavním městem Polska selhává navigace. Svádí nás špatně z dálnice a zajíždíme si 50km navíc. A to nejhorší, průjezd Varšavou, nás teprve čeká. Po strastiplných 3 hodinách se probojujeme ven. Je to jedna velká zácpa a výpadovka se snad stovkou semaforů za sebou. A to máme za sebou teprve polovinu této země. Za Varšavou poprvé tankujeme.

Cesta už probíhá klidněji. Projíždíme Wyszków, Ostrów Mazowiecka a Lomzu. Je 21 hodin a u Auustowa střídám Dana v řízení. Za soumraku cestou na Suwalki zjišťujeme, že nám chvílemi nesvítí pravá potkávačka. Konečně projíždíme hranice s Litvou. Probíhá letmá silniční kontrola. Je dost pozdě, tak na nedalekém odpočívadle s benzínkou a sprchami konečně zastavujeme na přenocování.

Chceme si ke spaní dát nějaký místní pivního produkt. Vybíráme plechovky s nejvyšším obsahem alkoholu. Po ochutnání s překvapením zjišťujeme, že je to jen jakýsi odporný kvas. Chutná to jako hnusná Coca-Cola a málokdo to dopíjí celé. Nastavujeme si místní čas z půlnoci na 1 ráno. Ukládáme se k prvnímu spánku. Trochu to s námi na těch kolech houpe, ale po celodenním trmácení po polských cestách rychle usínáme.

2. Cesta Pobaltím do Finska
25. 06. 2016
Vstáváme v 5 hodin. Dáváme si kafe, čaj a sladkou snídani. Kolem auta to žije, všechno zpívá. Po chvíli slyšíme troubit jeřáby popelavé. Omyjeme hromadný hmyzí hrob na předním skle a vyrážíme. Přední světlo už zase nesvítí. Čeká nás slunečno, kolem 28°C. Dnes si užijeme cestu pro nás dosud nepoznanými třemi pobaltskými zeměmi - Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Včera jsme nedodrželi předpokládaný plán, tak to dnes doženeme. Do Talinu bychom měli přijet kolem 15:30. Trajekt máme zamluvený na 18 hodin.

Sedám za volant a už jsme opět na cestě. Dobré silnice jsou zpočátku s minimálním provozem, ale ani později cesty nejsou tak přeplněné, jak jsme zvyklí u nás. Po cestě v krajině rovinaté Litvy občas pozorujeme jeřáby. Mnohem častěji pak čápy bílé, podobně jako v poslední části včerejší polské trasy. I v obcích jsou obsazena početná čapí hnízda. Projíždíme postupně Marijampolé, Kaunas, Panevezys, Šakiškés a Pasvalys. Po 3 hodinách překračujeme hranice do Lotyšska. Krajinu zde tvoří především zemědělské pozemky, borové a březové lesy. Směřujeme na Bausku a velkým obloukem objíždíme Rigu. V 11:00 zastavujeme na benzínce u Saulkrasti. Tankujeme plnou a dáváme si v altánku svačinu. Vše jde podle plánu a v řízení mě střídá Dan.

Cesta dále vede poblíž Rižského zálivu, který tvoří součást zálivu Botnického. V jednom místě je vidět pobřeží s hezkými písčitými plážemi, kde bychom se chtěli zastavit při zpáteční cestě. Následuje přejezd hranic do Estonska, kde je krajina velmi podobná té lotyšské. Počítáme zbývající kilometry do Talinu. Po příjezdu do estonského hlavního města tankujeme poslední levnější naftu. Ve Finsku bude o 4 Kč/l dražší.

Náš trajekt z Talinu do Helsinek

V 15 hodin konečně parkujeme u přístavu. Velká loď společnosti Viking Line nás odtud přepraví přes Finský záliv do Helsinek. Do vyplutí zbývá ještě čas, tak obhlížíme přístav. Mezi rybáky obecnými se snažíme objevit i jejich severní příbuzné. V místním obchůdku nakupujeme vodu, finské pivo Karhu a Finy oblíbené Longero (gin s grepovou limonádou). V 16:30 projíždíme terminálem na check-in. Řadíme se do fronty dalších několika obytných vozů a dodávek. Po další hodině konečně vjíždíme do lodi. Dan zamyká auto a vydáváme se na obhlídku 10podlažní paluby. Před 18. hodinou vyplouváme vstříc severním zemím.

Na horní palubě se kocháme pohledem na přístav a nedaleké historické jádro města. Chvíli naše zraky vzhlíží k severu a zasněně pomýšlíme na to, co všechno nás tam bude čekat za dobrodružství. Začíná být zima. Jdeme se tedy ohřát dovnitř. Plavba má trvat 2 a půl hodiny. Zkracujeme si ji blouděním po všech jejích zákoutích. Obsazujeme volná sedadla poblíž baru. Naléváme si několikrát dobrou kávu ze samoobslužného kávomatu. Není kam házet mince, tak ji poctivě chodím platit na vedlejší bar. Do helsinského přístavu naše loď zkušeně proplouvá skalnatou úžinou. Při pozorování racků mořských, stříbřitých a bouřních si málem nevšímáme, že už jsme zakotvili. Rychle se snažíme přes davy dostat k našemu autu. To už tam na nás netrpělivě čeká lodní personál. Čekáme ještě na Dana s klíči od auta. Po chvíli jsme kompletní. Snad nám to malé zdržení odpustili. Dan startuje a sjíždíme z lodi na pevnou zem. Fronty aut vyjíždí zahlcenou bránou přístavu ještě půl hodiny.

Racek bouřní / Helsinky - nad palubou trajektu

Ve 21:00 opouštíme přístav a projíždíme Helsinkami. Na výpadovku se dostáváme docela rychle a pokračujeme dálnicí směrem na Lahti. Dan s Tomem dychtili po vodě. Od začátku máme prázdnou nádrž na užitkovou vodu, abychom nebyli přetížení. Naplníme ji konečně někde? Nezkušení marně hledáme na dvou benzínkách nějaký systém dopouštění vody, pak to vzdáváme. Chlapi se chtěli okoupat aspoň v nějakém jezeru. Beru řízení do svých rukou. 40 km za Lahti sjíždíme z dálnice směrem na Jyväskylu. Zastavuji u jezírka, ale je tu snad milion komárů! Navíc každá cestička vedoucí k jezírku patří nějakému rekreujícímu se Finovi. Opět jsme ztratili čas. Pár desítek kilometrů od sjezdu z dálnice zastavujeme na odpočívadle s benzínkou u Hartoly.

Míša se jde zeptat, jestli je zde možnost se osprchovat a nabrat vodu. Je! Napouštíme konečně vodu do nádrže v obytňáku. Já, Míša a Tom poprvé zkoušíme naší privátní sprchu. Je to paráda! Dan s Romanem se sprchují na benzínce. Popíjíme slivovici a přidáváme si k tomu pivko. Vše je bezva. Jsou 2 ráno a jen se trochu sešeřilo, konečně uleháme ke spánku.

Pozorované druhy:
Helsinky: racek mořský, racek žlutonohý, racek chechtavý, racek stříbřitý, kormorán velký, vrána šedá

3. K polárnímu kruhu
26. 06. 2016
Vstáváme v 6:45. Máme slunečno, 25°C. Přispali jsme si oproti předchozímu dni o celých 45 minut! Dáváme si první společné teplé jídlo, Danovu excelentní dršťkovou. Paráda, žaludek zaplesal. Připisuji do deníku další druhy. Chystáme se, přehrabujeme se v bagáži a v 9 vyrážíme směr Rovaniemi, řídí Dan.

Užíváme si pohodovou jízdu Finskem. Projíždíme Jyväskylu a v půlce cesty zastavujeme na velkém odpočívadle Pyhäjarvi u Vaskikello. Prohlížíme si množství velkých zvonů. V místním středisku lze nějaký zvonek koupit jako suvenýr. Tankujeme, občerstvujeme se a relaxujeme. Společnost nám dělají čížci lesní.

V řízení střídám Dana. Pokračujeme k Oulu a za ním si dáváme další zastávku u Botnického zálivu před obcí Kuivaniemi u Merihelmi Camping. Najíme se našeho segedínského guláše a prohlížíme okolí. Smočíme nohy v zálivu. Voda překvapivě není slaná. U břehu pohupuje ocáskem pisík obecný. U zastřešeného ohniště nás překvapuje svým zpěvem hýl rudý.
Pokračujeme dál za Santou. V Kemi odbočujeme na E75, končící až na hranicích s Norskem v Utsjoki. Po 110 km přijíždíme do Rovaniemi. Parkujeme v centru před 19:00 a vydáváme se na náměstí Lordi. Je plné obchodů a relaxujících lidí. My se fotíme u památníku věnovaném heavy metalové skupině Lordi. Náměstí je takto pojmenované na počest jejich výhry ve známé soutěži Eurovize v r. 2006.

Po 8 km zastavujeme na polárním kruhu u velkého turistického střediska. Skoro nikdo tady není a teplota je neuvěřitelných 22°C. Přicházíme do jediného obchodu se suvenýry, který je otevřený až do 21 hodin, oproti ostatním krámkům, které jsou jen do 18., včetně úředních hodin samotného Santy. V krámku opět nikdo kromě dvou finských prodavaček. Nakupujeme suvenýry a pohledy. Za obchodem mají ve vykopané jámě kolonii břehule říční. Slyším zpívat rehka zahradního a drozda kvíčalu. Jdeme se projít po celém středisku. Před úřadem Santa Village vede po zemi bílá čára polárního kruhu. Po ní se kromě nás prochází straka obecná. Udělám pár snímků a nezbytné expediční foto.

Expedice Laponsko 2016 / Polární kruh

Na místní benzínce tankujeme, doplňujeme vodu na sprchu a s Míšou si v klidu dáváme Longero, které prokládáme slivovicí a masovou konzervou. Venku koušou muchničky a komáři. Jdu na krátkou obchůzku, desítky racků chechtavých sedají na střechu benzínky. Nekončící světlo nás drží vzhůru, ale zbývající trocha rozumu nám říká, abychom si šli odpočinout. V 1:30 ráno za úplného světla už uleháme všichni. Máme za sebou najetých 2 352km.

Pozorované druhy:
Hartola: čáp bálý, jeřáb popelavý,vlaštovka obecná, konipas bílý, budníček větší, pěnice hnědokřídlá, pěnkava obecná, straka obecná, strnad obecný
Pyhäjarvi: čížek lesní, kavka obecná, havran polní
Kuivaniemi: pisík obecný (2ex), jiřička obecná, konipas bílý, budníček větší, hýl rudý (1M), pěnkava obecná, sýkora koňadra, lejsek černohlavý, strnad rákosní
Rovaniemi: racek chechtavý, racek bouřní, vrabec domácí
Polární kruh: racek chechtavý, břehule říční (10ex), konipas bílý, vrabec domácí, drozd kvíčala, rehek zahradní, sýkora koňadra, straka obecná

4. K norským fjordům
27. 06. 2016
Vstáváme konečně později a lépe vyspaní, v 8:00. Provádíme přípravy na další cestu a snídáme. Kousek od nás obhajují své teritorium kulíci říční. Je slunečno 20°C. V 9:00 vyjíždíme od polárního kruhu dál na sever. V 9:30 vidíme našeho prvního soba polárního, který přechází cestu. Dál směrem na Ivalo potkáváme ještě další dvě větší stáda sobů, jak se prochází po cestě a auta je vůbec nezajímají. Po cca 100 km si na odpočívadle u Torvinenu dáváme krátkou pauzu. U Sodankyly nám před autem přeletuje velký černý pták a sedá si na větev borovice. Je to tetřev hlušec. Ještě 160 km a konečně přijíždíme do Ivala.

Většina birderů přilétá na blízké letiště a půjčeným autem zde začínají cestu na poloostrov Varanger. Na benzínce plníme prázdnou nádrž. Zastavujeme v centru a jdeme do místního S-Marketu Vaskooli. Doplňujeme zásoby pečiva a kupujeme kartony s pivem Karjala. U marketu odbočujeme na silnici směřující na Nellim. My po 9 km odbočujeme vlevo na Veskoniemi.

Po pár km zastavujeme vlevo na plácku, ze kterého vede pěšina na pozorovatelnu. Podle směrovky jde o 1,2km vzdálenou Juurakkovuopajan lintutorni. Zaparkujeme a pozorujeme dalšího soba. Rozděláváme kempingovou sadu a obědváme venku. Dan opět nezklamal, jeho guláš je znamenitý. U jezera vysedává na uschlém stromku vodouš bahenní. Pak se vydáváme k pozorovatelně. Cestou pozorujeme severoevropský poddruh konipasa lučního. V okolí se ozývají lindušky lesní, čečetky zimní a pěnkavy jikavci. Také všudypřítomný budníček větší. Z pozorovatelny prohlížíme část jezera Inari. Pozorujeme jen hoholy severní a poláky chocholačky.

Pozorovatelna / Veskoniemi - Juurakkovuopajan lintutorni

Po návratu odjíždíme zpět do Ivala a pokračujeme po E75 směrem na Utsjoki. Za Inari po 25 km odbočujeme vpravo na Näätamö. V polovině cesty krátce zastavujeme v oblasti jezer. Objevujeme vodouše bahenní a šedé. Komáři jsou tady nesnesitelní. O kus dál se nám zalíbilo místo s výhledem na jezero, tak se jdeme projít. Pozorujeme tady drozda cvrčalu, pěnkavu jikavce, konipasy luční i bílé.

V Näätämö jsme ve 22 hodin a těsně před hranicemi zastavujeme na benzínce, kde doplňujeme levnější naftu. V Norsku bude litr vycházet o dalších 6 Kč dráž. U benzínové pumpy pobíhají sobi. Dělají kolem nás pár koleček. Je to tu pusté a my jsme rádi za jejich společnost.

Opouštíme mírně zvlněnou krajinu s tisíci jezery. Přejíždíme hranice do Norska. Upravujeme si místní čas o hodinu zpět, je stejný jako u nás doma. Krajina se rázem začíná měnit na hornatou. Po 11 km u Neidenu odbočujeme vlevo na silnici E6. Přijíždíme ke kostelíku. Je známý výskytem budníčka severního a strnada malinkého. Roman na protějším kopci objevuje sovici krahujovou, paráda! Několikrát nad námi prolétá sluka lesní a s obtížemi určujeme zpěv cvrčaly. Jiné druhy se nám nedaří zjistit. Snad je to tím, že už je pozdě. Přijíždí sem auto mladých birderů. Nutím Míšu, ať se od nich svou skvělou angličtinou pokusí zjistit, zda neví o jiném výskytu strnada malinkého. Nakonec nám dali tip na jedno místo u Ivala.

Vyjíždíme od kostelíka. V tom si všímáme ptáka, který něco na cestě ulovil. Je to mladá sovice krahujová. Poodlétá k blízkému domku na zábradlí, kde ji mohu rychle vyfotit. Opodál pozorujeme přelétat kalouse pustovku. Pokračujeme silničkou na Mikkelsnes, kde se utáboříme na hezkém plácku. Nacházíme se u rezervace Neiden - Munkefjord. Jsou zde krásné výhledy. Konečně večeříme a otevíráme si každý Karjalu. Ke spánku uleháme za světla v 1:30.

Sovice krahujová / Neiden

Pozorované druhy:
Polární kruh: kulík říční
Sodankyla a okolí: tetřev hlušec, krkavec velký, holub domácí
Veskoniemi: hohol severní, polák chocholačka (6ex), vodouš bahenní, holub hřivnáč, konipas luční, strnad rákosní, budníček větší, čečetka zimní, rehek zahradní, sýkora koňadra (2ex), pěnkava jikavec, linduška lesní
Silnice na Näätamö: kachna divoká, hohol severní, pisík obecný (2ex), vodouš bahenní (2ex), vodouš šedý, konipas bílý, konipas luční, budníček větší, pěnkava jikavec, drozd cvrčala
Näätamö: vrána šedá (3ex), vrabec domácí
Neiden: sovice krahujová (2ex), sluka lesní, kalous pustovka, drozd cvrčala, červenka obecná

5. Vzhůru na Varanger
28. 06. 2016
Někteří vstávají v 6:30, já vstávám trochu později. Jdu se podívat na odliv. S Romanem prohlížíme Munkefjord. Vidíme první ústřičníky velké, morčáky prostřední, potáplici malou a letícího sokola stěhovavého. Po 8:00 snídáme naše první míchaná vajíčka se špekem a cibulí. Vracíme se ke kostelíku v Neidenu. Konečně máme štěstí na budníčka severního. Hned se prozrazuje zpěvem, občas se i ukazuje. Se strnadem malinkým je to horší. Občas slyším krátce neznámý zpěv. Nedaří se jej však určit, ani pozorovat.

Slunečné počasí se mění v oblačno. Zajíždíme k blízkému vodopádu. Dan s Tomem si jej jdou prohlédnout, zatímco já vymýšlím další strategii. Po silnici E6 vyrážíme dál k Varangeru. Zastavujeme na odpočívadle s výhledem na rezervaci Faerdesmyra. Je to nekonečná močálovitá krajina s jezírky. Prohlížíme si lovící pustovky, motáky pilichy a káni rousnou.

Další zastávku máme u Bugoyfjordu. Už z hlavní cesty jsou na něj hezké výhledy, za jízdy vidíme potáplice. Později je určíme jako potáplice severní. V Bugoyfjordenu sjíždíme k vodě. Kousek od nás odpočívají první břehouši rudí, vodouši rudonozí a další ústřičníci. Roman s Danem podávají rýži s výpečky, všichni si pochutnáváme. Po obědě pokračujeme v cestě.

Ústřičník velký / Bugoyfjorden

O kus dál se otevírají první výhledy na široký Varangerfjord. Krátce zastavujeme na jednom odpočívadle a užíváme si krásný výhled. Chvíli se na vrbě před námi předvádí nádherný slavík modráček. Docela mě mrzí, že zrovna nemám po ruce foťák. Teď už ale vyhlížíme Varangerbotn, kde Varangerfjord začíná.

Konečně přijíždíme na kruháč v centru Varangerbotnu. Na benzínce doplňujeme naftu, aby nám nádrž vyšla na cestu podél Varangeru až do vzdáleného Hamningbergu a zpět. Doplňujeme i vodu na mytí. Samozřejmě za ni jako vždy nic nechtějí. Je 15 hodin, zataženo, teplota do 20°C. Jdeme se s Míšou a Romanem podívat k blízkým pozorovatelnám u zálivu. Ve vrbách kolem je několik budek. Vyhlížíme nějaké pěvce. Jsou tu vrabci domácí, sýkora koňadra, lejsek černohlavý, drozd kvíčala a budníček větší. Je odliv. Kromě běžných druhů racků pozorujeme husice liščí, hoholy severní a morčáky prostřední. Při cestě k autu pozorujeme jikavce a v dálce se ozývá kukačka obecná.

Tady začíná naše putování po Varangeru. Vydáváme se podél Varangerfjordu po E75, což je jediná cesta vedoucí až do Vardo. Už z dálky vidíme bílý kostelík v Nesseby, ke kterému sjíždíme. Na odhalených bahnech pozoruji první kulíky písečné. Dan odpočívá v autě po celodenním řízení, ostatní jdeme na průzkum poloostrova. Na jezírku jsou kajky mořské s mladými. V okolním terénu poletuje bělořit šedý a linduška luční.

Nesseby / jezírko s kajkami mořskými

Dál se zastavujeme ve Vestre Jakobselv. Z mostu prohlížíme ústí řeky. Kromě jiných druhů objevujeme vodouše tmavého. Zhoršuje se počasí a hrozí déšť. Ve Vadso vynecháváme odbočku na Vadsoyu. Snad bude lepší počasí, až se tudy budeme vracet zpět na Varangerbotn. Kousek dál odbočujeme do vnitrozemí na Kibymyru. Cestou potkáváme kulíka zlatého s kuřátkem a na drátu elektrického vedení sedí samice dřemlíka tundrového. Na jezeru Byvannet je z dálky vidět 1 pár hoholek ledních. Hledáme místo na přenocování, u jezera je ale zákazová cedule. Vracíme se kousek zpátky a zastavujeme. Horší místo na komáry jsme ale ještě nezažili. S Romanem nasazujeme moskytiéry. Procházíme se po měkkém porostu zdejší tundry, nic tu ale neobjevujeme. Vzdáváme to i jako nocoviště a vracíme se do Vadso.

Kulík zlatý / Kibymyra

Začíná pršet, tak pokračujeme až do Ekkeroy. Déšť ustává. Odbočujeme vpravo a po úžině lemované písečnými plážemi přijíždíme na poloostrov s rezervací. Mají se zde nacházet útesy plné hnízdících racků tříprstých. Zajíždíme na plácek, kde už parkují 3 auta. Tady strávíme dnešní noc. Kolem se volně pasou milé ovce. S Romanem jdeme kousek pěšinou. Najednou jsme pod útesem, kde objevujeme první obsazená hnízda s racky tříprstými. Na vodě pozorujeme také první alky malé, alkouny obecné a úzkozobé. Mezi kormorány velkými poznáváme také kormorány chocholaté. To jsou hned 4 nové druhy najednou! A s budníčkem severním z rána to je 5 za pouhý den. To se mi už dlouho nestalo. Po návratu to zapíjíme slivovicí a Karjalou. Já a Roman si pak jdeme dřív lehnout. V 1:30 už všichni usínáme. Dan dnes řídil celý den, zítra to čeká mě.

Racek tříprstý / Ekkeroy

Pozorované druhy:
Mikkelsnes: potáplice malá, morčák velký, hvízdák eurasijský, hohol severní, morčák prostřední, čírka obecná, sokol stěhovavý, orel mořský, ústřičník velký (4ex), racek žlutonohý, racek bouřní, drozd cvrčala, červenka obecná
Neiden: budníček severní, budníček větší, drozd cvrčala, pěnkava jikavec, linduška luční
Faerdesmyra: čírka obecná, moták pilich (2ex), káně rousná, kalous pustovka (2ex), racek bouřní, linduška luční
Bugoyfjord: potáplice severní (6ex), čírka obecná, poštolka obecná, káně rousná, břehouš rudý(4ex), vodouš rudonohý (7ex), ústřičník velký (7ex), racek mořský, konipas bílý
Odpočívadlo před Varrangerbotnem: slavík modráček (1M)
Varrangerbotn: morčák prostřední (3ex), hohol severní (10ex), husice liščí (12ex), racek chechtavý, racek bouřní (10ex), racek mořský (2ex), kukačka obecná, drozd kvíčala, budníček větší, pěnkava jikavec, sýkora koňadra, lejsek černohlavý, vrána šedá, vrabec domácí (1P)
Silnice mezi Varrangerbotnem a Nesseby: orel mořský
Nesseby: ústřičník velký (7ex+1juv), morčák prostřední (1M), kajka mořská (35ad+10juv), kachna divoká (4M), hvízdák eurasijský (4ex), kulík písečný (12ex), břehouš rudý (2ex), racek mořský, racek bouřní, konipas bílý, bělořit šedý, vrabec domácí, linduška luční
Vestre Jakobselv - Jakobselva: morčák prostřední (3ex), čírka obecná (9ex), vodouš tmavý, ústřičník velký (2ex), racek mořský (7ex), racek stříbřitý, racek bouřní, racek chechtavý, konipas bílý, vrána šedá
Kibymyra - vnitrozemí: potáplice severní (1P), hoholka lední (1P), kulík zlatý (1ad+1juv), dřemlík tundrový, konipas bílý, bělořit šedý

6. Jihovýchod Varangeru
29. 06. 2016
Vstáváme kolem 8:00. Je oblačno 15°C. Dan dělá smažené tousty se slaninou, cibulí a vajíčkem. Míšu to málem zabilo, tak se zkouší léčit fernetem. Jdeme na pochůzku po poloostrově Ekkeroy. Dan s Tomem nemohou odolat a jdou se vrhnout do moře. Já s Míšou a Romanem se jdeme věnovat birdwatchingu. Jdeme nejdřív k útesu. Snažím se udělat pár snímků „tříprsťáků“. U pobřeží hnízdí rybáci dlouhoocasí. Útočí na každého, kdo se trochu přiblíží. Mě tady dává co proto i racek bouřní. Všímáme si nějakého letícího dravce. Vypadá to na raroha loveckého, který se zde má vyskytovat. Pro jistotu fotím dokladovku. Z ní zjišťujeme, že máme skutečně další nový druh.

Po obědě procházíme horní část útesu. Je odtud nádherný výhled na celý poloostrov. Kocháme se pohledem na protější břeh Varangerfjordu. Z hrany útesu fotím krkavce velkého. Míša ukazuje do dálky, kde přelétají první chaluhy příživné. Rezervace Ekkeroy nezklamala. Pro dnešek mám další 2 nové druhy.

Ekkeroy / útesy v přírodní rezervaci

Plný dojmů usedám za volant. Opouštíme tohle úžasné místo a vyrážíme dál směrem na Vardo. Po celém varangerském pobřeží potkáváme stovky ovcí. Konečně se opět udělalo krásné slunečné počasí. Zastavujeme na lokalitě Skallness s kamenitým terénem s běžnými druhy. Po 6km dál prohlížíme ústí řeky Skallelva. Kromě bahňáků zde pozorujeme hoholky lední a asi 80 morčáků prostředních. Dále při cestě míjíme několik chaluh příživných. Vidím i pár s mládětem, tak zastavuji, vytahuji z okna teleobjektiv a mačkám spoušť. Blížíme se k odbočce na Domen. Na jezeru vlevo od cesty plave jeden pár labutí zpěvných. Za jezerem zastavujeme a procházíme kolem skalnatého pahorku. Konečně jsme narazili na sněhule severní. Ještě větší radost nám dělá skřivan ouškatý. Z druhé strany pahorku určujeme konopku žlutozobou. U cesty se pak vystavuje další chaluha příživná.

Chaluha příživná / z cesty pozorujeme pár s mládětem

Kousek dál už odbočuji vpravo a vyjíždím na vrchol Domen s vysílači. Tady dnes přenocujeme. Procházíme kamenitý terén vrcholu. Naskytují se nám krásné výhledy na Vardo. Za ním vykukují z mlhy ostrovy Hornoya a Reynoya. Doufáme, že nám vyjde počasí, až tam zítra vyrazíme. Ohříváme kuře na paprice s těstovinami. Přestává hořet jeden hořák, který protestoval už od začátku. Večeříme a při poslechu rádia popíjíme pivo. Před půlnoci svítí slunce a nechce se mi ještě spát. Jdu se projít do okolí, zda neobjevím něco nového. Nacházím několik kulíků písečných. Jsou krásně nasvícení nočním sluncem. Kousek dál na sebe upozorňuje voláním kulík zlatý. Spokojený se vracím k autu a jdu spát.

Pozorované druhy:
Ekkeroy: kajka mořská, kormorán chocholatý (3ex), kormorán velký (4ex), orel mořský, raroh lovecký, ústřičník velký (4ex), racek stříbřitý, racek mořský, racek bouřní, racek tříprstý (tisíce), rybák dlouhoocasý (2P), chaluha příživná, alka malá (10ex), alkoun obecný (20ex), alkoun úzkozobý (2ex), linduška luční, konipas bílý, čečetka zimní, bělořit šedý, vrabec domácí, krkavec velký
Skallnes: ústřičník velký (2ex), racek mořský, chaluha příživná, linduška luční, bělořit šedý, čečetka zimní
Skallelv: hohol severní, hoholka lední (7ex), kajka mořská (4ex), morčák prostřední (80ex), břehouš rudý (3ex), ústřičník velký (2ex), vodouš tmavý, kulík písečný (5ex), jespák šedý (6ex), racek bouřní, racek mořský, racek stříbřitý, konipas bílý, drozd kvíčala, bělořit šedý, vrabec domácí
Domen, okolí: labuť zpěvná (1P), chaluha příživná, linduška luční (6ex), skřivan ouškatý (1F), sněhule severní (1M+2juv), konopka žlutozobá
Domen: kulík písečný, kulík zlatý, bělořit šedý, sněhule severní

7. Na konec světa do Hamningbergu
30.06.20156
K ránu prší a je silný vítr. S naším autem to pěkně hází. Pospáváme až do 9:00, konečně trochu víc spánku. Po sladké snídani vyjíždíme do Vardo. Město leží na ostrově, na který projíždíme téměř 3 km dlouhým podmořským tunelem. Je to zvláštní pocit být 88 m pod hladinou moře. Hledáme benzínku, abychom mohli nabrat vodu. V krámku poblíž zároveň nakupujeme pečivo a dvě norské pivní značky - Isbjorn a Arctic beer. V informačním centru zjišťujeme podrobnosti ohledně výletu lodí na Hornoyu. Je zataženo a poprchává, tak výlet necháváme až na zítřek.

Vracíme se tunelem na pevninu a odbočujeme vpravo na 41 km vzdálený Hamningberg. První zastávka je v Barvikmyře u rezervace Barvikmyran og Blodskytodden. Kousek od cesty je vidět skrýš pro pozorování ptáků. Při pochůzce k ní objevujeme strnada severního a sněhuli severní. Ze skrýše projíždím stativem krajinu s jezírky. Za občasného mečení bekasiny otavní nacházím potáplici malou a lyskonoha úzkozobého.

Přijíždíme k severní části Varangeru. Zastavujeme u Persfjordu. Od Barentsova moře vane silný vítr a začíná se vyjasňovat. Jedeme dál krásnou klikatící se cestou kolem skalnatého pobřeží, zastavujeme a fotíme úžasná panoramata. Míjíme Sandfjord a v 15:00 náš přijezd do Hamningbergu sleduje stádo sobů. Tady silnice končí.

Je to rybářská vesnička na konci světa. Zajíždíme na místní parkoviště a nejdřív jdeme obhlídnout západní záliv. V dálce jsou na mořské hladině vidět kromě kajek mořských i alkouni obecní a úzkozobí. Procházíme vesničkou k druhému zálivu. Na moři jsou běžné druhy racků. V trávě nacházíme krásně vybarveného samce lindušky rudokrké. Daří se mi ho vyfotit s plným zobáčkem potravy pro své potomky. Při návratu k autu míjíme u jednoho domku dvojici sobů.

Linduška rudokrká / Hamningberg - vybarvený samec s potravou

Stejnou cestou se vracíme zpět a zastavujeme u hezkého výhledu na Sandfjord. Na pahorek před námi krátce usedá čečetka zimní. V dálce nad mořem si všímám zvláštních bílých ptáků. „Tereji!“ zvolám radostně. Pozorujeme 4 tereje bílé při lovu. Je to úžasná podívaná, jak vrhají šipky do moře. Na obnažené písečné pláži v ústí řeky Sandfjordelvy relaxuje stádo sobů. Sjíždíme k řece a parkujeme u vrbových porostů. Mají se zde vyskytovat čečetky bělavé. Po delším hledání mezi čečetkami zimními určujeme alespoň jednu čečetku bělavou. Na vrby usedá samec jikavce a linduška rudokrká. U řeky si prozpěvuje slavík modráček.

Sandfjord / výhled na ústí řeky Sandfjordelvy

Vracíme se na noc do Barvikmyry, kde jsme zastavovali dopoledne. Je sice už večer, ale chceme ještě s Romanem obhlédnout terén. Jdeme opět ke skrýši prohlédnout krajinu s jezírky. Daří se mi najít potáplici malou na hnízdě a 3 ostralky štíhlé. Z tabule u rezervace pak zjišťujeme, že část pod námi je chráněná před vstupem. Ve 22:00 při teplotě 11°C se tedy vydáváme na opačnou stranu. V tundře s jezírky a močály zanedlouho pozorujeme chaluhy příživné, kulíky zlaté a občas strnada severního. Na jednom z jezírek plave samec poláka kaholky, na kamenitém návrší se vystavuje jespák obecný. O půlnoci se vracíme a přidáváme se k ostatním koštovat slivovici. Noční ostré slunce nás nechce pustit spát a úspěšný den zapíjíme až do 3:00.

Jespák obecný / Barvikmyra - vystavuje se na kamenitém návrší

Pozorované druhy:
Barvikmyra: potáplice malá, polák chocholačka, lyskonoh úzkozobý, bekasina otavní, strnad severní, sněhule severní
Persfjord: ústřičník velký, konipas bílý, linduška luční, bělořit šedý
Hamningberg: kajka mořská (10ex), ústřičník velký, kulík písečný, racek tříprstý (20ex), racek mořský (5ex), racek stříbřitý (10ex), alkoun obecný (20ex), alkoun úzkozobý (8ex), linduška rudokrká (4ex), linduška luční (8ex), konipas bílý (2ex), drozd kvíčala, bělořit šedý (6ex), krkavec velký (2ex)
Sandfjord: morčák prostřední, morčák velký, kajka mořská (4ex), terej bílý (4ex), ústřičník velký (7ex), racek mořský, linduška rudokrká, linduška luční, čečetka zimní
Sandfjord, vrbové porosty: pisík obecný, budníček větší, konipas bílý, linduška rudokrká, pěnkava jikavec, drozd kvíčala, slavík modráček, čečetka bělavá, čečetka zimní
Persfjord: potáplice malá, morčák sp. (200ex), kajka mořská, (50ex), ústřičník velký
Barvikmyra: potáplice malá (3ex), ostralka štíhlá (1P+1F), polák kaholka (1M), bekasina otavní, kulík zlatý (5ex), jespák obecný (2ex), chaluha příživná (5P), linduška luční, drozd cvrčala, bělořit šedý (6ex), strnad severní (1M+1F)

8. Za papuchalky na Hornoyu
01. 07. 2016
Vstáváme s budíkem v 7:00, je slunečno 21°C. Míša, Roman a Dan snídají prdelačku, Tom tradičně zdravou výživu a já čínskou instantku. Kolem 8:30 vyjíždíme opět do Vardo. V infocentru v přístavu platíme za všechny 2000 NOK. Balíme si nezbytné věci a spěcháme na loďku, která nás po 10 minutách dováží na Hornoyu. Na hladině pozorujeme stovky alkovitých, kteří se před loďkou potápějí. U mola ze skrýše lze opeřence pozorovat za nepříznivého počasí. Nad námi se zvedají vysoké útesy s tisíci ptáky. Největší radost nám dělá především papuchalk severní. Tento roztomilý pták byl předem vybrán do loga naší výpravy. Je jich tu spousta. Nejvíce je zde alkounů úzkozobých a racků tříprstých. Početní jsou zde i kormoráni chocholatí a alky malé. Na útesu a později i na vodě nacházíme několik alkounů tlustozobých. Běžní jsou racci mořští a stříbřití.

Alkoun úzkozobý / Hornoya

Vydáváme se pěšinou, stoupající kolem útesu. Ptáci jsou tady na člověka zvyklí. Z vyznačené stezky se dají nerušeně pozorovat a nafotit velmi zblízka. Překvapuje mě pozorování zvonka zeleného, jehož výskyt bych tady vůbec nepředpokládal. Ocitáme se na druhé straně za útesem a sestupujeme na betonovou hráz. Prohlížíme pěvce a marně mezi nimi hledáme lindušku skalní. Bezpečně poznáváme jen lindušky rudokrké a bělořity šedé. Pěšinou míříme vzhůru až na vrchol ostrova k majáku. Odtud máme krásný výhled na sousední Reinoyu, Vardo i Barentsovo moře. Právě se nacházíme na nejvýchodnějším místě výpravy. Hornoya je současně i nejvýchodnější část samotného Norska.

Při zpáteční cestě k molu fotím papuchalka, který má plný zobák šikovně nalovených rybek. Zkouším ještě nafotit nějaké letovky. Míša mezitím pozorovala jednoho, jak vylezl znory a při snaze uškubnout si kus trávy se vyvrátil a skutálel. Zmatený se pak dobelhal zpět k noře. Tihle nemotorní ptáci jsou tak legrační! To už loďka dováží nové návštěvníky. Teď si všímáme, jak je naše oblečení samá bílá tečka od řídkého trusu, ale nám to vůbec nevadí. Po čtyřech příjemně strávených hodinách se loučíme s tímto ptačím rájem. Odplouváme a užíváme si pohled na rychle se vzdalující ostrov.

Papuchalk severní / Hornoya

Zpět u infocentra ohříváme oběd, naši rajskou s masovými kuličkami. Dan mezitím zjišťuje, že na Hornoyi pří výměně baterek z foťáku jednu ztratil. V přístavu se prohání hejno rybáků dlouhoocasých a na střeše domu odpočívá ústřičník. Vyrážíme na prohlídku města. Dojedeme k vojenské pevnosti Vardohus, odkud prohlížím pobřeží. V tom s úlekem slyšíme ohlušující troubení. Připlouvá pobřežní loď Hurtigruten. Běžíme se na ni podívat zpět k přístavu. Obdivujeme manévrovací schopnosti tohoto kolosu na tak malém prostoru.

Chceme jet až k majáku na severu ostrova, ale cesta je hrozná, tak to vzdáváme. Projíždíme naposledy tunelem a vracíme se zpět k Varangerbotnu. Po cestě začíná pršet. Déšť ustává až ve Vadso. Odbočíme a přejíždíme most na ostrov Vadsoya, který jsme při cestě na Vardo vynechali. Hned nás z dálky vítají dvě kolihy malé. Vycházíme s Míšou a Romanem na obhlídku ostrova. V keřích poletuje budníček větší a za přítomnosti lindušek rudokrkých se blížíme k vysokému stožáru. Je to místní zajímavost. Stožár sloužil dávným cestovatelům na severní pól k uvazování vzducholodí. Poblíž na jezírku známém výskytem lyskonohů, jsou pouze tři chocholačky. Začíná zase poprchat. Na mořské hladině pozorujeme dvacítku hvízdáků eurasijských a lovící rybáky dlouhoocasé. Provlhlí se vracíme k autu. Na bahnech u břehu ještě vyfotím ústřičníky s mladými a můžeme jet dál.

Budníček větší / Vadsoya

Cestou zastavujeme u odpočívadla, odkud sledujeme orla mořského a potáplice malé. Ve Varangerbotnu opět zajíždíme natankovat naftu a nabrat vodu. Platíme jako vždy kartou. Na benzínce po nás divně pokukuje chlapík s dodávkou, nakonec vykřikuje: „Zdravím krajany!“ Koupil si před pár lety na Varangeru domek a má tam truhlářskou dílnu. Dcera, kterou zrovna vezl z letiště, za ním přijela na návštěvu. Takže si chvíli povídáme, vyfotíme se a doplňujeme vodu. V tom za náma od kasy přiběhne zmatená prodavačka vietnamského původu. Divně mudruje, že jsme nezaplatili. Vytahuji nechápavě doklad o zaplacení.

Odjíždíme směr Tana Delta. Tom po 3 kilometrech zjišťuje, že jsme nechali víčko od nádrže s vodou na benzince. Po návratu jej naštěstí nacházíme stále na místě. Teď už je vše v pořádku a konečně můžeme po silnici E6 pokračovat dál přes Skiippagurru. Pak míjíme most k Tana Bru a odtud po silnici 890 kopírujeme širokou lososovou řeku. Tanu zde lemují březové lesíky a skály s hnízdištěm raroha loveckého.

Přijíždíme k deltě. Směrovka vlevo nás navádí na 3 km vzdálený Hoyholmen. Je 23:45 a konečně přijíždíme na toto krásné místo uprostřed delty. Všude kolem se rozprostírá nekonečná rovina písčin obklopená vodami Tany a v dálce se majestátně tyčí hory. Na vodě objevujeme alkouna obecného, hoholy severní a kajky mořské. Nocoviště s námi sdílejí další dva obytňáky. Večeříme a jdeme spát. Dnešek byl dlouhý a náročný. Hlavně pro Dana, kterému až příliš zachutnal fernet.

Hoyholmen / Tana Delta - rovina písčin obklopená vodami Tany

Pozorované druhy:
Hornoya: kajka mořská, husa polní, raroh lovecký, ústřičník velký, racek mořský, racek tříprstý, racek stříbřitý, chaluha příživná, papuchalk severní, alka malá, alkoun úzkozobý, alkoun tlustozobý, konipas bílý, linduška rudokrká, bělořit šedý, zvonek zelený
Vardo, přístav: ústřičník velký, rybák dlouhoocasý (20ex), racek tříprstý, vrabec domácí
Vadsoya: kajka mořská, hvízdák eurasijský (20ex), polák chocholačka (3ex), koliha malá (2ex), vodouš rudonohý, ústřičník velký (2ad+3juv), vodouš bahenní, vodouš rudonohý (3ex), břehouš rudý (6ex), racek mořský, racek tříprstý, rybák dlouhoocasý (20ex), linduška rudokrká, budníček větší (2ex), bělořit šedý, vrabec domácí (2ex), čečetka zimní
Gorgnetak, odpočívadlo před Varangerbotnem: potáplice malá (2ex), orel mořský, břehouš rudý, ústřičník velký (4ex), racek mořský, racek stříbřitý, drozd cvrčala, pěnkava jikavec, čečetka zimní
Hoyholmen: kajka mořská (9M+1F), hohol severní (5ex), ústřičník velký (5ex), alkoun obecný

9. Severní Varanger
02. 07. 2016
Probouzíme se do 23°C teplého a sluncem zalitého rána chvíli před 10. hodinou, konečně jsme se prospali. Naproti na pevnině slyším zpívat cvrčalu. Po snídani vyrážíme po silnici 890 dále k severní části poloostrova. V Ildtoppen dobíráme vodu. Včera jsem celý den řídil já, tak mě za volantem krátce po výjezdu střídá Míša. „Je to trochu vratké“, říká, ale řídí docela dobře. Stoupáme do vyšších nadmořských výšek a projíždíme měsíční krajinou. Kolem nás se rozprostírá pohoří Kongsfjordfjellet. Za jízdy prohlížím terén. Tady by se měly vyskytovat další cílové druhy, na které jsme dosud neměli štěstí. Za jízdy na jezírkách zatím určujeme hoholku lední a poláky kaholky. Na křižovatce v Gednje nejprve najíždíme na silnici 891, když nad námi krouží dvě káně rousné. Přes pohoří Batsfjordfjellet sjíždíme do městečka Batsfjord. Krátce si prohlížíme přístav. Je to jen rychlovka a vracíme se do vnitrozemí.

Zastavujeme po cca 10 km v hornaté oblasti s jezírky. Fouká tady dost silný vítr, nás to ale neodrazuje. Po obědě, kuřecím mase na paprice s rýží, všichni kromě Dana vyrážíme do kopců zkusit štěstí s kulíky hnědými a bělokury horskými. Zatím je tu pusto. Krátkou přeháňku střídá hřející sluníčko, které nás hned suší. V tu chvíli to začíná být zajímavější. Objevují se kulíci píseční a zlatí, chaluhy příživné a opodál hoholky lední. Vracíme se obloukem zpět, v tu chvíli se objevují nějací jespáci. K jednomu z nich jsem se dokázal přiblížit snad na 2 metry. Neuvěřitelně krotkého ptáka jsme nakonec určili jako jespáka mořského. Míša na mě volá, ukazujíce na letícího ptáka v dálce. Potvrzuji, že jde o chaluhu malou a pořizuji rychlou dokladovku. V kamenitém terénu zkouším nafotit sněhule severní. Roman najednou tiše volá: „Kulíci hnědí!“. Snad mu v hledání pomohla jeho vysoká postava. Musel jsem popojít kousek výš, abych je spatřil. Je to krásný pár kulíků hnědých ve svatebním šatě. Nádherné pozorování. Dobré na tom je, že už jsme skoro u auta.

Kulík hnědý / Batsfjordfjellet

Tom se odhodlává a jde se koupat do blízkého jezírka, do něhož se ještě rozpouští led a sníh. Chodí po sněhu jako Yetti, a nakonec se bezhlavě vrhá do ledové vody. Zastavujeme pak u křižovatky v Gednje. Je tu několik jezírek. U jednoho vykukuje z travnatého porostu vodouš rudonohý, na protějším zase plave potáplice malá. Když se vracím k ostatním, jsem překvapený. Pod jejich nohama je neuvěřitelně nenápadný a krotký jespák šedý. Když ho vidím takhle zblízka, udivuje mě, jak je malinký. Honem se vracím pro foťák. Nebojácný ptáček je stále na svém místě a nikam se mu nechce.

Sedám za volant a doprava pokračujeme opět po známé silnici 890, když po chvíli spatřím na malém jezírku u silnice lyskonohy úzkozobé. Konečně možnost si je prohlédnout zblízka. Na kameni vysedává další jespák šedý. Přes silnici pozorujeme i dalšího strnada severního a skřivana ouškatého. Kéž by byli alespoň z části tak krotcí, jako místní jespáci. Nedaří se mi žádná lepší fotka.

Lyskonoh úzkozobý / Gednjedalen

Údolím Gednjedallen se dostáváme ke Kongsfjordu. Hledáme místo na nocování. Nakonec se nám líbí až u majáku Kjolnes s výhledem na nekonečný Severní ledový oceán. Večeříme obložený talíř a pozorujeme plavbu Hurtigruten, mířící z Batsfjordu do Berlevagu. Dan s Tomem se vracejí od pláže: „Parádní voda!“. Míša si tuto jedinečnou možnost také nechce nechat ujít. Jdeme tedy k pláži. Nikde nikdo, jen linduška luční z útesu nechápavě pozoruje naše nezvyklé počínání. Míša to zvládá a vrhá se do oceánu. Má můj obdiv a zážitek na celý život. I já se odhodlávám. Voda je ale tak ledová, že to vydržím sotva 5 vteřin a jen po kotníky. O půlnoci se slunečními paprsky v zádech se vracíme k autu. Ještě hodinu debatujeme a jdeme spát.

Pozorované druhy:
Hoyholmen: kajka mořská (15ex), konipas bílý, drozd cvrčala
Kongsfjordfjellet: polák kaholka (7ex), hoholka lední
Batsfjordfjellet: hoholka lední (6ex), káně rousná, kulík hnědý (1P), kulík zlatý (8ex), kulík písečný (16ex), jespák mořský (3ex), chaluha příživná (2ex), chaluha malá, bělořit šedý (4ex), sněhule severní
Gednje: káně rousná (2ex), potáplice malá, jespák šedý, vodouš rudonohý, kulík zlatý, kulík písečný, drozd kvíčala (2ex)
Gednjedalen: lyskonoh úzkozobý (2ex), jespák šedý, jespák obecný, kulík písečný, kulík zlatý (2ex), skřivan ouškatý, konipas bílý, strnad severní (1F)
Kjolnes maják: kulík písečný, chaluha příživná, linduška luční, bělořit šedý, vrána šedá (2ex), čečetka zimní

10. Z Varangeru na Borselv
03. 07. 2016
Probouzíme se v 8:00. Celou noc hrozně foukalo, s karavanem to cloumalo a všechno bouchalo. Moc jsme se nevyspali. Děláme si na snídani vajíčka na másle, jen Roman snídá rybízový džem. Kolem 9:30 vyrážíme do nedalekého Berlevagu. Máme opět slunečno, jenže fouká ještě silnější vítr než včera. Před Berlevagem jdu prohlídnout lagunu a mám štěstí. Mezi racky mořskými a stříbřitými si prohlížím racka šedého. Fotím nezbytnou dokladovku, abych měl jistotu. Racci nejsou moje silná stránka. Je to skvělé místo, jen ten šílený vítr kazí dojem. Ale co bychom chtěli, jsme v drsném kraji.

Racek šedý / laguna u Berlevagu

Zajíždíme ještě k přístavu. Nahlížíme tady krátce na vodu a po silnici 890 se vracíme zpět přes Gednje až na Kongsfjordfjellet. U pobřeží si ještě všímáme volavky popelavé. V pohoří zastavujeme blízko kopců na hezkém místě se stolkem a lavičkami. Mám pocit, že to tu bude dobré na bělokury horské. Dáváme si malou svačinku. Vítr se nám snaží hrnky plné kávy odfouknout kamsi do tundry. Po náročné siestě vyrážíme v šíleném větru do blízkého kopce. Podlézáme plot, který je zde nejspíš kvůli sobům. Celou dobu neúnavně sledujeme, jestli se některý „kámen“ nepohne. Zbarvení bělokurů je totiž touto dobou tak nenápadné, že dokonale splývá s prostředím. Po 45minutovém výšlapu jsme na plochém vrcholu. Najednou vidím, jak těsně před Míšou ulétá jeden bělokur horský, aniž by si jej všimla. Zkoušíme se k němu opatrně přiblížit, což se nám daří. Míšu k sobě nechá dojít dokonce až na dosah ruky. Neuvěřitelné! Jsme užaslí nad tím, jak je náš bělokur nebojácný. Pravděpodobně v této pustině ještě žádného člověka nikdy neviděl. Cvakám jednu fotku za druhou, ale mám velký problém v tom vichru těžký teleobjektiv udržet. Většinu fotek mám díky tomu rozmazanou. Když popolétne, všímáme si i druhého ptáka. Nejspíš tady někde mají hnízdo, tak už je necháváme v klidu a spokojeně scházíme z kopce k autu. Trochu níž vidíme přeletět chaluhu malou, kterou se nám pak daří ještě najít. Ta je ale narozdíl od bělokurů plachá. Po úspěšném „lovu“ se vracíme k autu, kde na nás čeká Dan. Do toho větru se mu nějak nechtělo.

Bělokur horský / Kongsfjordfjellet, na plochém vrcholu v silném větru

Sjíždíme z pohoří a začíná být oblačno. Kolem Tany se vracíme opět k mostu, kolem kterého jsme předevčírem projížděli. Tady opouštíme Varanger, přejíždíme most a jsme v Tana Bru. Sjíždíme na místo, kde se dá doplnit voda a vyčistit toaleta. Před námi právě odjíždí autobus a po nás přijíždí další karavan. Vše se daří bez zdržování. Po silnici 98 chvíli jedeme opět na sever, když kopírujeme opačný břeh Tany. Později se silnice stáčí na západ. Projíždíme členitou krajinou a začíná pršet. Zdoláváme kopce, zatáčky, míjíme jezera a zálivy fjordů. Po 64 km zastavujeme na parkovacím plácku Gurrojohka. Na jezeru u něj si všímáme páru potáplic severních. K Borselvu to máme ještě 103 km, tak posilnění a odpočinutí pokračujeme přes Ifjord dál. Tady se dělá opět hezky. Po cestě nad jedním zálivem dáváme další krátký odpočinek. Slyšíme pod námi hučení vodopádu. Ukrojili jsme další kus cesty a zastavujeme u odbočky ke kaňonu Silfar. Není daleko a krátká procházka nás přivádí až na jeho hranu.

Už jen pár kilometrů a přijíždíme k Borselvu. Odbočujeme vpravo a po chvíli zastavujeme u výhledu na Borselv Deltu. Dan s Tomem najdou první houbu výpravy, to je nakopne a pokračují v hledání. Nakonec najdou slušnou porci na snídani. Já zkoumám deltu a z dálky prohlížím stativákem velké balvany, co připomínají tuleně. Dosud jsme žádné neviděli, ale jak se říká, trpělivost růže přináší. Později v dálce vidím hodně takových divných balvanů pohromadě. Ty kameny ležící na písečné kose se hýbou! Na písku opravdu leží tuleni. Přejíždíme blíže k nim a jdeme ke břehu. Je odliv, tak se k nim po obnaženém dně přibližujeme co nejblíž. Fotím je, ale na pěknou fotku jsou stále daleko. Na zemi leží několik schránek z krabů, pěkné kousky. Cestou od břehu se potkáváme se starším Norem, který si s námi chvíli povídá o přírodě a doporučuje nám pokračovat touto silničkou ještě kousek dál. Včera tam viděl orla skalního. My však nemáme štěstí, jsou tu aspoň krásné výhledy.

Posléze se zpět přes Borselv přesouváme na druhou stranu delty. Kousek před cílem nám přes cestu přebíhají tři mláďata lišky obecné. Zastavuji a jedno z liščat mně chvíli překvapeně hledí do objektivu. Kolem mokřadu Surbuktvannet s nízkou pozorovatelnou přijíždíme k pláži s rybářskými chatkami. Nikdo tady není, tak zůstáváme na noc. Jdeme spát kolem půlnoci.

Borselv / jedno z liščat překvapeně hledící do objektivu

Pozorované druhy:
Berlevag: jespák šedý (5ex), kulík písečný (2ex), racek šedý, racek stříbřitý, racek mořský, racek tříprstý
Kongsfjord: volavka popelavá
Kongsfjordfjellet: bělokur horský (1P),kulík zlatý (5ex), kulík písečný (1P), chaluha malá, linduška luční (3ex), bělořit šedý (3ex), budníček větší, čečetka zimní (3ex)
Gurrojohka, parkoviště u jezera: potáplice severní (1P)
Borselv: hvízdák eurasijský (10ex), kajka mořská (desítky), morčák prostřední, morčák velký, kormorán sp.(desítky), poštolka obecná, ústřičník velký (20ex), konipas bílý (4ex), čečetka zimní (2ex)

11. Nejdál na severu
04. 07. 2016
Budík zvoní v 7:00, ale nikdo na něj nereaguje. Vstáváme až v 7:40. Dan s Tomem včera nasbírali dost hub, tak snídáme smaženici s vejci. Prohlížím ještě stativákem deltu a narážím na alkouna obecného, hoholky lední a konečně turpany černé i hnědé. Jdu s Míšou a Romanem k pozorovatelně u jezera. Cestou kolem poletují mladé čečetky zimní, lindušky luční, na velký kámen usedá jespák šedý.

Borselv / mladá čečetka zimní cestou k mokřadu Surbuktvannet

Na jezeru relaxují dva páry labutí zpěvných se čtyřmi mladými. Dan s Tomem nás vyzvedávají a před 10:00 vyjíždíme směr Nordkapp. Po 42 km v Lakselvu tankujeme plnou a doplňujeme vodu. Tady se také napojujeme na známou silnici E6 a vydáváme se dál na sever. Dnes je oblačno, teplota 16°C a řídí Dan. Po cestě zastavujeme na dvou odpočívadlech s výhledy na záliv s rezervací Stabbursnes.

Odbočujeme vlevo zpevněnou silničkou do rezervace Stabbursdalen. Po 6 km jsme na parkovišti, odkud vedou dvě trekové trasy. Rezervaci tvoří nejseverněji položený borový les na světě. Přelétá nám nad hlavami pět brkoslavů severních, poletuje tady lejsek černohlavý a mladá sýkora lužní. Je tu spousta komárů a na nové druhy nenarážíme. Ale les je velmi hezký.

Stabbursnes / výhled na rezervaci

Sjíždíme zpět k Stabbursnes a zastavujeme kousek od pozorovatelny. Směrovka s nápisem „birdwatching“ nás navádí k super pozorovatelně. Nevěřím svým očím! Vybavena je robustním stativákem a na oknech leží dvě určovací příručky. Okna jsou vytahovací, takže dovnitř nefouká a výhled na rezervaci perfektní. Část rezervace před námi má název Valdakmyra. Měla by tu hnízdit vzácná husa malá, v červenci se zde ale už nevyskytuje. V dáli pozorujeme kolihy malé, jeřáby popelavé, husy velké a další. Naši dva houbaři tady mezitím nasbírali ještě větší hromadu hub než včera.

Kolem 16:30 vyrážíme dál na sever. V Oldefjordu opouštíme silnici E6 a odtud pokračujeme po E69. Klikatíme se podél divokého pobřeží Porsangerfjordu, silnice tady protíná skály několika tunely. Na ostrov Mageroya přijíždíme podmořským tunelem, který je mnohem zajímavější než ten do Vardo. Jeho délka je 6 870 m a hloubka neuvěřitelných 212 m pod mořem. Potkáváme v něm dokonce i cyklisty, kteří míří na Nordkapp. Těch pak potkáváme ještě několik. V Honningsvágu krátce zastavujeme na nákup v místním supermarketu. Vystoupáme do vyšších poloh Mageroyi, cestou míjíme stáda sobů a v 19:30 přijíždíme na Nordkapp.

Nordkapp / z útesu je nádherný výhled na nekonečný sever

Při vjezdu hromadně kupujeme vstupné za 1 210 NOK, platí na 24 hodin. Parkoviště je plné obytňáků, tolik jsem jich pohromadě v životě neviděl. Také je tu spousta karavanů a autobusů. Je tu i dokonce jeden obytňák až z Číny. Počasí je oblačné, ale příjemné. Procházíme krátce vnější areál a uvnitř budovy zjišťujeme, co se dá. V autě si pak děláme na jídlo naše vepřové ptáčky s rýží.

Po večeři jdeme na 22. hodinu do panoramatického kina, 15minutový film se po chvilce začíná sekat. Dan prohlašuje: „Asi mají pomalou wájfáj!“ Průpovídce se směje i řada před námi, a to nerozumí řeči našeho kmene. Po jinak hezkém filmu jdeme ven dělat expediční fotky u symbolického glóbu. Kocháme se nádherným výhledem na nekonečný sever. Vlevo je mys, skutečný nejsevernější bod Evropy. Vede tam 8 km dlouhý trek a jistě je odtamtud hezký výhled na 400 m vysoký útes Nordkapu. My ale končíme naše putování na sever tady na Nordkapu, jako většina turistů. Severněji už se nejspíš nikdy v životě nedostaneme. Z navigace zjišťuji, že domů to máme 3 105 km. Blíž to odsud máme k severnímu pólu. Jdeme zpět do vnitřního komplexu. Všichni čekají na půlnoc, jenže venku začalo lít jako z konve. Pobýváme tedy uvnitř v teple a suchu. Nakupujeme v přízemí suvenýry a procházíme rozsáhlé prostory budovy. Po příjemném relaxu přebíháme v dešti do auta a hodinu po půlnoci jdeme spát.

Pozorované druhy:
Borselv, nocoviště: potáplice severní, labuť zpěvná (2P+4juv), hoholka lední (10ex), turpan hnědý (100ex), turpan černý (13ex), kajka mořská (10ex), kormorán velký (10ex), ústřičník velký (6ex), jespák šedý, rybák dlouhoocasý (5ex), chaluha příživná (2ex), alkoun obecný, linduška luční (4ex), konipas bílý (2ex), budníček větší (2ex), drozd kvíčala (2ex), straka obecná, čečetka zimní (2ad+3juv)
Valdakmyra: husa velká (3ex), kajka mořská, morčák prostřední, jeřáb popelavý (6ex), orel mořský (2ex), koliha malá (20ex), ústřičník velký, racek chechtavý, drozd cvrčala, budníček větší (2ex), sýkora koňadra, vrána šedá (50ex)
Stabbursdalen: slavík modráček, drozd kvíčala, budníček větší, brkoslav severní (5ex), lejsek černohlavý (1F), pěnkava jikavec, zvonek zelený, čečetka zimní, čížek lesní

12. Zpět do Finska
05. 07. 2016
Probouzíme se na Nordkapu v 8:45. Venku je mlha 10°C a vypadá to na déšť. Nordkapp opouštíme v 10:15.

Nordkapp / mohutný útes v ranní mlze

Celou cestu prší. V Honningsvágu se zastavujeme v supermarketu pro poslední místní produkty. Projedeme zpět tunelem na pevninu a ve 13:15 zastavujeme u jezera Aigirjávri na oběd. Stále je deštivo, tak jen v rychlosti nacházím několik potápek žlutorohých. Na oběd jsou v plánu včera nasbírané houby na smetaně s těstovinami. Po nutném odstranění všech proteinů v podobě kila červů děláme nakonec výbornou omáčku. V 15:15 pokračujeme dál na jih směrem k Finsku. V Lakselvu opět doplňujeme vodu a pokračujeme po E6 až do Karášjohky. Tady zastavujeme u sámského parlamentu. Je to zvláštní dřevěná stavba postavená v tradičním duchu. Děláme kávičku a jdeme na krátkou procházku.

Po 18:30 projíždíme hranice do Finska a posunujeme si čas o hodinu dopředu. V Karigasniemi čerpáme konečně levnější naftu. Pokračujeme po silnici 92 směrem k Ivalu. Po 9 km odbočujeme vlevo na zpevněnou silnici, která po dalších 4 km končí v osadě Erotusaita. Je to zvláštní a pusté místo. Ale deštivé a větrné počasí s 15°C, které tu zrovna panuje, nás nutí z tohoto místa odjet.

Pokračujeme o kus dál. Zastavujeme u silnice, poblíž jsou v lesích ukryté jezírka a močály. Večeříme studenou mísu s pečivem. Dáváme si pivko, kecáme a kolem půlnoci jdeme spát.

Pozorované druhy:
Aigirjávri, jezera: potápka žlutorohá (10ex), polák chocholačka (12ex), racek bouřní (2ex), vlaštovka obecná (2ex)

13. Konečně laponky
06. 07. 2016
Jsme vzhůru v 8:30. Dan s Tomem kuchtí skvělá vajíčka s cibulkou a škvarky. Roman se spokojuje s rybí pomazánkou. Je zataženo 16°C , ale neprší. Zatímco ostatní po snídani uklízí, já s Romanem obouváme gumáky a vyrážíme na obhlídku terénu. Jsme překvapení, jak je tu pusto. Během hodiny narážíme pouze na vodouše bahenního, konipase lučního, lindušku luční a budníčky větší.

Odjíždíme 10:20 na konec silnice 92 a najíždíme na E75 směr Ivalo. Po chvíli odbočujeme vpravo na silničku k Toivoniemi. Po zhruba 3 km parkujeme pod vysokou pozorovatelnou. Zrovna odtud odjíždí 2 auta švýcarských birderů. Vyčasilo se a z plošiny je hezký výhled na vzdálenější jezera a řeku. Pod námi se rozprostírá převážně borový les. Hned si všímáme lejska černohlavého. Po chvíli tiše, ale radostně zvolám: „Konečně!“ Pozorujeme dvě sýkory laponské s nápadnými ocásky. V tom kolem nás prolétají dva brkoslavi, ozývající se typickým cvrčením. „Laponky“ se zdržují poblíž až do našeho odjezdu. Zajíždíme ještě kousek dál k mostku, kde opět potkáváme Švýcary z pozorovatelny, domluva je s nimi ale těžká. Když odjeli, slyšíme z mokřadu nám dobře známého rákosníka proužkovaného. Když se vracíme borovým lesem zpět na silnici E75, Míša zahlédne ptáka s rezavým ocasem, připomínajícího sojku zlověstnou. Škoda, že se nám ho už nedaří dohledat.

Sýkora laponská / u pozorovatelny Toivoniemi

Poté pokračujeme k Inari. Na odpočívadle u lesíka na chvíli zastavujeme, Roman nahání sýkory lužní. Přijíždíme do Ivala a jdeme doplnit zásoby do našeho oblíbeného S-Marketu. Přibíráme na zkoušku kartón piv A. Le Coq premium a další kartón osvědčeného piva Karjala. Z Ivalo zkoušíme jet směrem na Nellim, cestou prší. Silnice je v dost špatném stavu, tak to v polovině cesty vzdáváme. Dáváme si poslední zavařené jídlo, naše vepřové maso s rýží. Déšť ustal, tak jdu s Romanem obhlídnout blízké jezero. Je tu jen pisík a v lese se ozývající cvrčala s budníčkem větším.

Vracíme se a před Ivalem odbočujeme doleva na silnici 91 směrem na Murmansk. Při hledání dnešního nocoviště jedeme opět kus cesty, když kolem 17:00 odbočujeme na velké odpočívadlo u jezera Iso Kuivajärvi. Já s Romanem obcházíme celé jezero. Když jsme přesně na opačné straně, začíná prudký liják. Po hodině přicházíme k autu promoklí na kost. Rychle do suchého a sušit oblečení. Míša vaří polévku „přidej vejce“, do které však zapomíná přidat vejce. Přesto nám dělá dobře v žaludku. Sedíme, popíjíme pivo, kecáme. Před spaním se objevuje sluníčko. V tom Dan vychází ven a s pohledem na jezero suše prohlašuje: „Hladina je klidná jako velké zrcadlo, balabambam.“ Dan si dokonce vytvořil své vlastní názvy některých ptáků. Tak například bělořit byl „řiťolez“, pustovka zas „vinčestrovka“, z lindušky byla „zindulka“ a z lyskonoha udělal „listonoše“. Dopisujeme zápisky a ve 23:00 jdeme spát.

Pozorované druhy:
Silnice č. 92: vodouš bahenní, konipas luční, linduška luční, budníček větší (3ex)
Toivoniemi: sýkora laponská (2ex), brkoslav severní (2ex), lejsek černohlavý (1P), budníček větší (2ex), rákosník proužkovaný, pěnkava jikavec, straka obecná (4ex)
Silnice na Nellim: pisík obecný, drozd cvrčala, budníček větší

14. Opouštíme Laponsko
07. 07. 2016
Dnes vstáváme v 7:30, máme 18°C. Snídáme bílý chléb s džemem, kávou, čajem a mlékem. V okolí odpočívadla registrujeme stále stejné druhy. Vyjíždíme v 9:00 směr Ivalo. Kousek před Ivalem zastavujeme. Jsme na místech s výskytem strnadů malinkých, která nám doporučili birdeři v Neidenu. Procházíme podél silnice. Zdá se, že tady jsou. Párkrát se jeden ozve stejným zpěvem, jako mám v nahrávce ve svém mobilu. Z polí ukrytých za porostem lemujícím silnici je slyšet skřivana polního. Zajíždíme ještě k průseku s elektrickým vedením, kde se ozývá další strnad malinký. Marně se však nějakého snažíme nalákat. Škoda, slavíme pouze poloviční úspěch a spokojujeme se alespoň s hlasovým projevem. Ozývá se tu ale také linduška lesní a chvíli i kukačka. Roman upozorňuje na další laponku.

Přes Ivalo, kde naposledy nakupujeme místní produkty, se vracíme už stejnou silnicí zpět na jih. Po 30 km před Saariselkou odbočujeme vlevo podle směrovky na Kaunispää. Po silničce vystoupáme po dalším kilometru až na vrchol kopce. Je zde pozorovatelna a restaurace, ve které máme v plánu ochutnat něco z tradiční místní kuchyně. Kolem restaurace Huippu (v překladu překvapivě „vrchol“) poletují jiřičky obecné. Vcházíme dovnitř, u stropu visí několik vycpaných bělokurů v zimním šatě. Procházíme kolem vycpaného medvěda a u usměvavé Finky za pultem si objednáváme jídlo. Já s Míšou jsme si vybrali ragú ze sobího masa s bramborovou kaší a brusinkami. Vodu v karafě si odnášíme zdarma. Naše jídlo je docela dobré. Mají tu dokonce vlastní noviny s informacemi o restauraci a okolní přírodě.

Kaunispää / vrchol kopce s pozorovatelnou a restaurací

Inspirujeme se a sjíždíme trochu níž se naposledy porozhlédnout po sojkách zlověstných. Začíná ale pršet. Vzdáváme to a pokračujeme na jih. Déšť přechází a za Sodankylou si na našem odpočívadle u Torvinenu dáváme pauzu na kávu. V rychlosti zde registruji běžné druhy pěvců. V 18:15 překračujeme polární kruh. Po dotankování a dokoupení suvenýrů se vydáváme na cestu přes Rovaniemi a Kemi. 47 km před Oulu vidíme posledního soba. Ve 22:00 na benzínce v obci se zajímavým názvem Ii doplňujeme naftu. Na dálnici u Oulu nám před autem ukázkově přelétá sluka. V cca 22:45 kousek za Oulu zastavujeme na noc na obrovském záchytném parkovišti s benzínovou pumpou. Je tu plno kamionů a obytňáků. Dáváme si pivo, sprchu a kolem půlnoci vzhůru do hajan.

Pozorované druhy:
Iso Kuivajärvi, jezero u silnice č. 91: vodouš bahenní, konipas bílý, budníček větší, drozd cvrčala
Ivalo, Pikku Petsamo: káně rousná, vodouš bahenní, kukačka obecná, skřivan polní, lidnuška lesní, drozd cvrčala, budníček větší (2ex), sýkora lužní, sýkora laponská, pěnkava jikavec, strnad malinký (2ex)
Kaunispää: jiřička obecná
Torvinen, odpočívadlo: břehule říční (2e), vlaštovka obecná (2ex), konipas bílý, konipas luční, budníček větší, straka obecná
Polární kruh: racek chechtavý (100ex), holub domácí (15ex), vlaštovka obecná, břehule říční, sýkora koňadra, straka obecná (2ex)
Oulu, dálnice: sluka lesní
Oulu, nocoviště: straka obecná, vrána šedá, kavka obecná, havran polní

15. Helsinky a plavba do Talinu
08. 07. 2016
Budík zvoní v 7:00. Dan s Tomem opět smaží na snídani vajíčka se slaninou a cibulí. Máme zpočátku zataženo 19°C. Od 8:30 pokračujeme v cestě do Helsinek. Ve 21:30 nám pojede trajekt. Cestou v 10:15 naposledy tankujeme finskou naftu na našem odpočívadle Pyhäjarvi u Vaskikello. Kilometry rychle ubíhají, ještě jedna pauza na oběd na trase Jyväskylä, Joutsa, Lahti a už jsme v Helsinkách. Přijíždíme cca v 16:30, u přístavu hledáme chvíli místo k parkování. Nakonec parkujeme na placeném parkovišti 1 hod/1 €.

Chvíli je oblačno, chvíli skoro jasno. Ještě máme čas, než pojede trajekt, tak se s Míšou jdeme projít do blízkého centra Helsinek. Ostatním se nechce a zůstávají v autě. Jdeme kolem Uspenské katedrály k Senátnímu náměstí s nepřehlédnutelnou bílou dominantou - helsinskou katedrálou. Míjíme několik stojanů na kola, která si lze zdarma půjčit a kdekoliv zase vrátit. My ovšem ztroskotáváme na finštině, takže musíme po svých. Přes esplanádu, kde to docela žije, se vracíme kolem tržnice a ruského kola zpět do přístavu Katajanokka.

Helsinky / helsinská katedrála - nepřehlédnutelná dominanta

Ostatní na 19:30 připravili fazole s rajčaty a konzervou. Po jídle se přesouváme do řady na check-in. Stojíme v řadách, těsně před odplutím ve 21:30 najíždíme na trajekt a hned za námi se zavírají vrata. Opouštíme auto u prasátka (značka pro blbce, ale děkujeme za ni) a jdeme se z horní paluby naposledy pokochat výhledem na Helsinky. Mám zvláštní pocit, štěstí a stesku zároveň.

Rozhodli jsme se na lodi zajít do obchodu s alkoholem a kupujeme si 2 Koskenkorvy na památku. Po zaplacení se ozývá pípání. Překvapeni necháváme prohlížet batoh. Paní v něm nachází ještě nějaký starý přiblblý kód, ustříhává jej a odcházíme. Prý to tady mají denně. Ale že nám to nikde dřív nepípalo?! Ještě se chvíli procházíme po lodi a vyhlížíme Talin. Tentokrát se včas přesouváme k autu a čekáme na výjezd. Po dvou a půl hodinách připlouváme. Vše probíhá v pořádku. Při výjezdu z přístavu na nás vyjde blesková kontrola dokladů. Po tolika dnech zažíváme opět tmu. Nemohu trefit odbočku na místní parkoviště na nocování, s malou zajížďkou se ale nakonec zadaří. V rychlosti se chystáme ke spánku a v 0:45 uleháme. Při usínání nás ještě chvíli ruší živá hudba z protějšího podniku.

Pozorované druhy:
Pyhäjarvi: rorýs obecný, špaček obecný (o kus jižněji)
Helsinky: kos černý, kavka obecná (5ex), racek bouřní (desítky), berneška bělolící (1ex, Roman)

16. Z Estonska do Polska
09. 07. 2016
Budík zvoní v 7:00. Já, Míša a Tom rychle vstáváme a jdeme na obhlídku nedalekého historického jádra Talinu. Město je po ránu vylidněno. Vcházíme vstupní branou a jdeme nejprve na Radniční náměstí. Pak ke katedrále Alexandra Něvského, k vyhlídce na hradbách, po schodech dolů a kolem pohádkových hradeb a věží se vracíme před 9. hodinou zpět k autu. Spěcháme ještě rychle nakoupit pečivo do zdejšího obchodu, který právě otvírá. Nakoupit piva se nedaří, jelikož se alkohol prodává až od 10 hodin. V rychlosti snídáme a po zaplacení parkovného vyrážíme.

Talin / katedrála Alexandra Něvského

Při výjezdu z Talinu zastavujeme na benzínce. Nakupujeme piva různých značek a po dlouhé době konečně tankujeme naftu za rozumnou cenu. V 10:30 za volant usedá Dan a míříme směr Polsko. Projíždíme Parnu a ve 12:45 překračujeme estonsko-lotyšské hranice. Po půl hodince stavíme u Vitrupe na plánované zastávce u Rižského zálivu s překrásnou písečnou pláží, Roman nám na oběd dělá maďarský guláš s těstovinami.

Objíždíme Rigu na Bausku a u lotyšsko-litevské hranice stavíme na krátkou zastávku na kafe. Tady střídám Dana za volantem a v 15:30 vjíždíme do Litvy. Projíždíme Pasvalys, Panevezys a Kaunas. Před hranicemi s Polskem ve 20:15 na malé benzínce opět doplňujeme naftu. Tady nám slovenský kamioňák radí, jak objet Varšavu, abychom se tam zase zbytečně nezdrželi. Jeho rada nám potvrzuje naši původně navrhovanou objízdnou trasu.

Překračujeme hranice s Polskem, posunujeme si čas o hodinu dozadu, máme tedy 19:30 našeho času. V Polsku se snažím dostat co nejdál. Projíždím Augustow, Lomzu a Zambrow. Počasí se nám po celý den mění od skorojasna 23°C po polojasno s přeháňkami. Máme už hlubokou tmu a až ve 23:15 konečně zastavujeme na odpočívadle s benzínkou u Szumowa. Hned po zastavení přijíždí na kole somrovat místní hlídač a chce po nás 10 Zlotých nebo 5 Euro. Dávám mu 3 éčka, abych se ho zbavil, vydřiducha. Na vyžádání mi kupodivu dává i potvrzení. Po rychlé sprše uleháme.

17. Návrat domů
10. 07. 2016
Vstáváme bez budíku před 6. hodinou ranní a po hodině odjíždíme domů. Řídí Dan. Míša cestou balí a uklízí karavan, Tomáš s Romanem občas pomáhají. Na oběd se nezastavuje, máme zpoždění. Cesta Polskem je poměrně klidná, oproti cestě tam. Projíždíme Ostrów Mazowiecka, kde odbočujeme na Lochów. Varšavu širokým obloukem objíždíme přes Mińsk Mazowiecki, Góru Kalwariu a Grójec. V Mszczonówě se napojujeme na původní trasu. Následuje Piotrków Tribunalski a pak zastavujeme dobrat naftu tak, abychom dojeli až do Přerova.

Střídám Dana v řízení a pokračujeme přes Czestochowu a Gliwice. Do České republiky přijíždíme ve 12:45. Vítá nás tady opět slunečné a 31°C horké počasí. Za Ostravou zastavujeme na benzínce, jelikož výpočty selhaly. Ta polská nafta byla tak nekvalitní, že nám stoupla spotřeba. Tak tedy ještě jednou tankujeme a pokračujeme po dálnici až do Olomouce.

Olomouc / závěrečné foto výpravy

Loučíme se s Danem a Romanem a děláme poslední společnou fotku výpravy s ujetými 7 335 km! V Henčlově s Míšou a Tomem uklízíme zbytek karavanu. V 16:00 opouštíme Toma. V Přerově dobíráme do plné nádrže naftu a předáváme obytný vůz majiteli. Podle tachometru máme nakonec ujeto 7 371 km. Za těch pár dní jsem se s tím domem na kolech docela sblížil a po usednutí do svého auta zažívám zvláštní pocit, jako bych seděl na podlaze.

Výprava vyšla podle očekávání skvěle. Po návratu domů napočítávám 19 nových druhů. Laponsko nám přirostlo k srdci natolik, že bychom se tam rádi zase někdy vypravili. Jsme plní nezapomenutelných zážitků. Na nádhernou přírodu Laponska budeme vzpomínat celý život. Návštěvu tohoto kraje mohu všem vřele jen doporučit. Stálo to opravdu za to!     Autor Pavel Vojtěchovský